Cyklo Le Mans – aneb 24 hodin na kole bez řevu motorů a smogu

Cyklo Le Mans – aneb 24 hodin na kole bez řevu motorů a smogu

Ešte dnes si pamätám ako mi môj kamarát a tímový kolega navrhol účasť v tomto preteku. Najprv som sa na to pozeral dosť skepticky, ale Ondra bol dosť neústupčivý a nakoniec som svoju účasť ako tretí člen tímu odsúhlasil...

Hneď na to veci nabrali rýchly spád, Ondra nelenil, vyplnil prihlášku a onedlho už opúšťala jeho účet aj čiastka za štartovné. Do štartu vtedy ešte ostávalo niečo málo cez dva mesiace a my sme 24-hodinovku na čas vypustili z hlavy. Zvyšok sezóny ubehol aj napriek mojím zdravotným problémom nečakane rýchlo a my sme sa vrhli na rýchlu prípravu a taktiku. Nikto z nás nič podobné ešte neabsolvoval tak sme čerpali len z internetových diskusií. Nakoniec sme narýchlo dohodli základné body, Ondra ma presvedčil, aby som si tam zobral jeho druhého cesťáka, tak som ho vybavil svojím sedlom, pedálmi a riaditkami, v piatok večer 12.9. nahádzal do auta všetko potrebné, ale ako sa nakoniec ukázalo, aj veľa nepotrebného Čo bolo ďalej a čo nás čakalo už nechám v réžii toho, kto to má celé na svedomí. Keďže je ale Ondra Moravák, tak je jeho reportík v češtine a prekladom do slovenčiny by stratil ten svoj „náboj“, tak ho ponechávam v pôvodnom znení. Snáď nebude vadiť... (R.)



Místo: Šaratice (ČR), štafetový závod tříčlenných (dvoučlenných) družstev

Náš team: Malí Karpati (malí ne výškou či duchem, všichni jsme ale nějak spojeni s pohořím Malé Karpaty), tedy Johny, Mira, Ondra.

Sobota, 13.9.2008
Odbočujeme z hlavní cesty do Šaratic a vítr nám pohazuje s autem po silnici. V tom se přece nedá jezdit na kole… Místo startu a zároveň cíle nejde minout, takže po zaparkování se jdeme zaprezentovat. Poté stavíme stany a dáváme do kupy naše miláčky. Zároveň pokukujeme po výbavě ostatních. Je tu všehochuť. Full upravený na asfalt, starý trekingový Olpran, lehociped, ale i pěkná žiletka se Zippama. Vyslechneme si rozpravu, kde nejdůležitější informace jsou dvě: odbočuje se pouze doprava a fouká vítr jako prase. Jede se po okruhu dlouhém 13,5 km s jedním větším kopečkem.
V 11:00 se první členové týmů rozbíhají ke kolům a jede se do prvního okruhu. Za nás startuje jako první Johny, který konečně přestal fotit místní dobrovolnice a převlékl se do cyklistického. Plán organizátorů, aby se celé první kolo jelo volněji za bývalým čs. reprezentantem panem Bartošem bohužel úplně nevychází, na 5 km už do čela nastupují největší chrti, zrychlují na padesátku a ujíždějí, za nimi pak zbytek…
Po zdolání prvního okruhu už začínají někteří střídat, většina ale volí taktiku střídání po 2 okruzích. Za chvíli je už také vidět, kdo přijel závodit a kdo grilovat… I my jsme si s sebou přivezli gril, kvůli zimě a neomluvené absenci kuchařky, kterou zajišťoval Mira, ho však ani nevybalujeme, a tak nám nezbývá, než jen závodit. Přijíždí mne povzbudit kamarád Carlito, počítačový mág, na kterém obdivuji, že při pobytu v USA nepodlehl svádění Halle Berry a že se letos jako totální neplavec a neběžec přihlásil se mnou na Ironmana do Rothu. Budeme tam silná dvojka
Ukazuje se jako výhoda, když člověk vyráží na okruh se zhruba stejně zdatným soupeřem, protože spolupráce v šíleném větru (ako som sa neskôr dozvedel tak v nárazoch až 70 km/h, pozn. R.) alespoň trochu šetří síly. Po druhém střídání se rozhodujeme, že vyměníme soukromí studeného stanu za teplou tělocvičnu a přesunujeme se tam. S klukama se střídáme pravidelně po 2 okruzích, tj. po 27 km a začínáme se i malinko posouvat pořadím dopředu. O další přestávce si jdu do obchodu, který prodloužil otvíračku až do noci, koupit něco dobrého. Vedle banánů mi padnou do oka i kokosky. Ptám se paní prodavačky jaké jsou. Prý kokosové. Beru je okamžitě (nekokosové totiž nerad). V 19:00 je povinnost už jezdit s osvětlením, na některých úsecích je krásně vidět svítící zadní blikačky. S přibývající noční hodinou se nám zdá, že se vítr malinko zklidňuje (ale naozaj len málinko , pozn. R.), za to je čím dál větší kosa. Je tu pro mne další přestávka, jdu využít sprchy v tělocvičně. Nic netušíc odhrnuji závěs a ze sprchy (pánské !!!) vychází jedna z členek doprovodu maďarského týmu… Než se stačím cudně zakrýt ručníkem, říká mi něco maďarsky, rozumím jen „Čiga biga děre ki“. Až po návratu ze závodů zjišťuji, že prý je to našem Šnečku, šnečku vystrč růžky… už se asi nedozvím, co tím myslela, respektive co chtěla…
Neděle, 14.9.2008
Během noci spíše odpočíváme a tiše závidíme některým závodníkům, kteří se přijeli do Šaratic vyspat Tělocvičnou se ozývá hlasité chrápání, sem tam i nějaký ten prdík. S dalším střídáním už vyjíždím do prvních slunečních paprsků a abych se z toho až tak moc neradoval, začíná opět silně foukat. Přes noc jsme se prokousali na 6. místo a vypadá to, že se můžeme dostat ještě o příčku výše. Na chvilku se to i daří, poté však klesáme zpět na 6. pozici. Únava už je značná, všichni už se těší na konec. Cíl.
Máme za sebou každý 17 okruhů, dohromady tedy 51, což znamená 680 km a nastoupali jsme 7 650 m. Dáváme si zrzavý ionťák, pak sprchu (maďarka nikde) a čekáme na vyhlášení výsledků. Každý tým dostává na památku certifikát s počtem ujetých km a děkuje se organizátorům za super akci. Ti se s námi loučí a slibují pro příští rok nějakou terénní vložku, protože obec dostala dotaci na novou kanalizaci, takže o výkopy a jiné překážky nebude prý nouze

RooT + Ondra
report_problem Našiel si v texte chybu?
Páči sa ti tento článok? thumb_up0thumb_down comments 4 komentáre report_problem
clear
Prečo sa ti článok nepáči?
Odoslať spätnú väzbu
Formulár sa odosiela

comment Komentáre

Musíš byť prihlásený, ak chceš vidieť celú diskusiu.
Pridaj komentár
Formulár sa odosiela

Podobné články

Reportáž: Panaracer Gravel Blinduro - neprekonateľný zážitok

Reportáž: Panaracer Gravel Blinduro - neprekonateľný zážitok

Blinduro je celkom zaujímavý koncept, kedy jazdec dopredu nevie, kadiaľ vlastne pôjde, alebo koľko presne kilometrov a výškových metrov ho čaká.
Maratona dles Dolomites 2021 - to najkrajšie, čo Taliansko ponúka

Maratona dles Dolomites 2021 - to najkrajšie, čo Taliansko ponúka

Prvá júlová nedeľa v Dolomitoch po dvoch rokoch opäť patrila cyklistom a mne sa podarilo byť pri tom.
Reportáž: DHL Sereďmaratón 2021 - po roku konečne osobne

Reportáž: DHL Sereďmaratón 2021 - po roku konečne osobne

Aký bol priebeh jedného z najlepších cestných maratónov na Slovensku? Iná bola trať a aj dátum konania, jedinečný bol priebeh, ako to už býva každý rok.
keyboard_arrow_up