https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=394778720930623&id=219700451771785Žena přišla k chudému a starému prodejci vajec a zeptala se: "Za kolik jsou ta vejce?"
"Pět za kus, madam", odpověděl stařec.
"Vezmu si šest za 25,-, nebo odcházím", řekla žena.
"Dobrá, vezměte si je za cenu, kterou chcete, madam", odpověděl stařec, "možná to bude dobrý začátek, protože zatím jsem neprodal ani jedno jediné vejce."
Žena zaplatí a odchází s pocitem vítězství.
Doma se hezky oblékne a odchází s kamarádkou do luxusní restaurace. Objednají si vše, na co mají chuť, ale většinu z toho nedojí. Její účet dělá 1400,- , podá číšníkovi 1500,- a řekne: "To je v pořádku". Žena zaplatila a odchází s pocitem šlechetnosti.
Řeklo by se normální, denně opakovaný příběh a běžný postoj. Reakce ženy je sice šlechetná pro majitele restaurace, ale naprosto bolestná pro chudého prodejce vajec.
Otázka zní: "Proč máme dobrý pocit, když ožebracime "potřebného" a obdarujeme toho, který naši laskavost vlastně vůbec nepotřebuje?" Je tohle šlechetné a důstojné? Odpovězte si sami.
A pro srovnání ještě jeden příběh: Můj otec vždycky nakupoval na trhu jednoduché a dobré věci od těch nejchudších prodejců, dokonce i když ty věci ani nepotřeboval. Vždycky si koupil něco navíc a taky jim zaplatil něco navíc. Ptal jsem se ho, proč to dělá a on mi odpověděl: "Toto je charita, chlapče, ale je zabalená do důstojnosti."
Je jen na nás, jak se příště zachováme, kde a u koho nakupujeme, koho a jak podporujeme... v životě všechno souvisí se vším.