„Vezměte si hodinky,“ řekli nám, „a dívejte se na velkou ručičku, ale přitom se pokuste vnímat sami sebe a soustřeďte se na myšlenku: Jsem Louis Pauwels a jsem v této chvíli zde. Pokuste se myslet jen na to, sledujte prostě jen pohyb velké ručičky, stále si přitom vědomi sami sebe, svého jména, své existence a místa, kde jste.“
Zpočátku to vypadá prostě a dokonce trochu směšně. Samozřejmě, že mohu ve svém duchu zachovat zpřítomněnou myšlenku, že se jmenuji Louis Pauwels a že jsem zde, v této chvíli a že se přitom dívám, jak se zvolna posouvá velká ručička mých hodinek. Pak si však musím povšimnout, že tato myšlenka ve mně nezůstává dlouho nehybná, že začíná nabývat tisícerých podob, že se roztěká všemi směry jako objekty, které maloval Salvador Dali a které se proměňují v pohyblivé bahno. Ale ještě musím konstatovat, že mě nežádají, abych v sobě živě fixoval myšlenku, ale vjem. Nežádají po mně, abych jen myslel, že jsem, avšak abych to věděl a měl naprosté poznání tohoto faktu. A já přitom cítím, že je to možné a že se to ve mně může odehrávat a přinášet mi to něco nového a důležitého. Objevuji, že tisíceré myšlenky nebo stíny myšlenek, tisíceré vjemy, obrazy a myšlenkové asociace dokonale cizí předmětu mého úsilí mne bez ustání napadají a odvracejí od tohoto úsilí. Občas také tato ručička zabere náhle, jak na ni hledím, veškeru mou pozornost a já ztrácím sebe ze zřetele. Někdy je to zase mé tělo, křeč v noze, nepatrné hnutí v břiše, které mě vytrhne zároveň z pozorování ručičky i z pozorování sebe samého. Jindy zase se mi zdá, že jsem zastavil svůj malý vnitřní biograf, že jsem vyloučil vnější svět, ale tehdy si všimnu, že jsem se pohroužil do jakéhosi spánku, kde zmizela ručička, kde jsem zmizel já sám a v němž se proplétají navzájem pořád dál obrazy, vjemy, myšlenky jako za nějakým závojem, jako ve snu, který se rozvíjí sám pro sebe, zatímco já spím. Někdy konečně ve zlomku vteřiny jsem ten, který pohlíží na ručičku, jsem naprosto a plně. Ale v tomtéž zlomku vteřiny si už zase blahopřeji k tomu, že jsem toho dosáhl. Můj duch, mohu-li to tak říci, mi tleská, a moje inteligence, která se okamžitě zmocní tohoto úspěchu, aby se z něho radovala, ho nenapravitelně pokazí. Konečně rozmrzen, ale hlavně vyčerpán se honem odtrhnu od tohoto pokusu, protože se mi zdá, že jsem právě prožil nejobtížnější minuty své existence, že jsem byl zbaven vzduchu až po krajní bod, kdy jsem ještě mohl vydržet bez dýchání. Jak mi to připadalo dlouhé! A zatím neuplynulo mnohem více než dvě minuty a v těch dvou minutách jsem měl skutečný vjem sebe samého jenom ve třech nebo čtyřech nepostřehnutelných záblescích.
A tak jsem tehdy musel připustit, že si téměř nikdy nejsme vědomi sebe samých a že si téměř nikdy neuvědomujeme, jak obtížné je být si vědom sebe.
Stav vědomí, říkalo se nám, je především stav člověka, který konečně ví, že si téměř nikdy není sebe vědom, a který se tak pozvolna naučí poznat překážky, které v něm zabraňují úsilí, jež podstupuje. Ve světle tohoto nepatrného cvičení teď víte, že člověk například může číst nějaké dílo, schvalovat je, nudit se, protestovat nebo být nadšen a přitom si ani na vteřinu neuvědomovat svou existenci, takže vlastně nic z jeho četby se neobrací opravdu k němu. Jeho četba je jen sen připojený k jeho vlastním snům, uplývání ve věčném plynutí podvědomí. Neboť naše skutečné vědomí může být – a téměř vždy je – naprosto nepřítomné ve všem, co děláme, myslíme, chceme, představujeme si.
Chápu pak, že je velmi malý rozdíl mezi stavem, v němž jsme ve spánku, a stavem, v němž se nacházíme při obvyklém bdění, když mluvíme, jednáme atd. Naše sny se staly neviditelnými jako hvězdy, když vzešel den, ale jsou v nás přítomny a my žijeme dále pod jejich vlivem. Osvojili jsme si jen po probuzení kritický postoj vůči našim vlastním vjemům, zkoordinovali jsme lépe své myšlenky, ukáznili jsme své činy, naše dojmy, city a touhy jsou živější, ale my jsme stále v nevědomí. Nejde o skutečné probuzení, ale o „probuzený spánek“ a v tomto stavu „probuzeného spánku“ se odehrává téměř celý náš život. Učili nás, že je možno se probudit úplně, dospět k stavu vědomí sebe. V tomto stavu, jak jsem zahlédl během cvičení s hodinkami, jsem mohl mít o funkci svého myšlení, o odvíjení obrazů, myšlenek, vjemů, pocitů a přání objektivní poznání. V tomto stavu jsem se mohl pokusit o rozvinutí skutečného úsilí, abych prozkoumal, abych občas zastavil a upravil toto odvíjení. A toto úsilí samo, jak mi říkali, ve mně vytvářelo určitou podstatu. Toto úsilí samo nekončilo jen nějak libovolně. Stačilo, aby bylo, a už se ve mně vytvářela a kupila substance mého bytí. Bylo mi řečeno, že bych mohl, když takto ovládám pevné bytí, dospět k „objektivnímu vědomí“ a že bych pak mohl libovolně nabývat nejen o sobě, ale i o druhých lidech, o věcech a o celém světě naprosto objektivního poznání, poznání absolutního.

(Z knihy Louis Pauwels, Monsieur Gurdjiev.)
14.04.2016 - 08:37:54
00
To je ten isty Louis Pauwels co je spoluautorom Jitra kouzelniku? Vyslo to aj v slovencine (cestine)? Google ho vidi len francuzsky resp anglicky.
14.04.2016 - 10:51:25
00
Áno, to je on.... Vyšlo to aj v češtine aj v slovenčine..... Mal som obidve ale jednu som požičal a uz sa nevrátila a ani sa nevráti :-(
14.04.2016 - 11:55:43
00
Mne sa tiež nevrátila jedna knižka a zmizla nenávratne - I. vydanie - Zápisky šílencovy
Sú to tiež zaujímavé filozofické úvahy

Úryvok:
Dá se říci, že jsem jako muž nezačal žít právě nejlépe. Po narození mi totiž
dali nešťastnou náhodou dívčí jméno Zuzana.
Jak k tomu došlo? V porodním sále, kde jsem se právě narodil, vypli proud.
Byla noc a v té tmě jen tak po hmatu musili zjišťovat, zda jsem chlapec, nebo holčička.
Šáhli mi omylem pod paždí a dali jméno Zuzana.
Pak mě zabalili do kojenecké kukly a rozbalili, bohužel, až za čtrnáct dní po křtu.
:$
14.04.2016 - 14:39:37
03
tak si citam "Galeria nasich bajkov"....... a je jedno kto a je jedno nad cim sa pozastavi........ sme tu, lebo milujeme bajk... ci ma henten ci onen takej farby Pike alebo hentakej.. ci ma henten take gripy alebo kondomy navlecene na rajdach....... neni to uplne jedno???
na tu kopu srotu ideme preto ze nas to bavi a nie preto jak vypadame (aspon ti co to maju v hlave vyriesene).....
17.04.2016 - 21:42:26
08
až na to, že galérie na je o tom na čom jazdíš :) ale o tom čo ukazuješ
inými slovami, nezávisle od pochvaly alebo kritiky si proste jazdíš rovnako dobre/zle :) ako sa ti len chce
18.04.2016 - 12:11:41
01
"To co tě pustoší, i to, co tě buduje, nelze od sebe oddělovat. Týž vítr tesá duny a zas je zahlazuje, táž vlna formuje útes a zároveň ho vyhlodává, totéž násilí tvou duši vytesává či otupí, táž práce ti pomáha žít a současně ti v žití brání, táž naplněná láska ti dává pocit dovršení i prázdnoty..."

Antoine de S. Exupéry
04.05.2016 - 21:52:45
00
velmi zaujimave video o holotropnom dychani a veciach okolo
http://video.aktualne.cz/dvtv/holotropni-dychani-muze-cloveku-umoznit-prozit-peklo-nebo-ra/r~2c0cdd300d3311e680b40025900fea04/
16.05.2016 - 09:51:48
00
toto plati v kazdom sporte

Prílohy:

1HMgmX4.png
1HMgmX4.png 251.03 KiB thumb_up0thumb_down

18.05.2016 - 12:55:39
04
mudre slova :y:

Prílohy:

Mudr Hnizdil.jpg
Mudr Hnizdil.jpg 105.98 KiB thumb_up2thumb_down

31.05.2016 - 22:55:11
08
Hlavne nezabudnúť magnetky :lol:

Prílohy:

13438790_10209690537563439_4591773386866260764_n.jpg
13438790_10209690537563439_4591773386866260764_n.jpg 28.62 KiB thumb_up0thumb_down

27.06.2016 - 09:33:51
011
Neverte lekárom....MUDr. Jan Hnízdil :)
27.06.2016 - 15:27:01
00
zaujimave citanie .... odkaz Francuza zijuceho na Slovensku
12.07.2016 - 18:40:05
00
Článok na aspoň trochu zamyslenia
http://pdcs.sk/sk/blog/nekupuj-co-potrebujes.html
13.07.2016 - 09:00:20
010
Strach je to, čo nám bráni vystupovať zo zóny komfortu.
Rozširovať ju sa oplatí :)

media.giphy.com
14.07.2016 - 10:57:16
07
keyboard_arrow_up