directions_bike5 × 10

🇨🇿 (ENG below) Copak už skončila zima?! Bylo nad nulou, mrholilo, ale dalo se. Naplánovaný cíl splněn, i když poslední interval pekelně bolel. Během těch deseti minut jsem se sám sebe mockrát ptal: Mám já tohle vůbec zapotřebí? Nakonec jsem to ale dal, tak asi jo.

Během prvních tří intervalů jsem hodně přemýšlel o včerejší přednášce Jakuba Gsely (ani nevím, jestli to jméno skloňuju správně 😅), respektive o jejím vyznění. Jel Transcontinental a moc se mu to nelíbilo. Trochu se mi potvrdilo, co jsem si o tomhle závodě myslel – na jednu stranu je to o jízdě po divokých silnicích a zdolávání těžkých gravelových úseků, na druhou stranu je tu ale filozofie závodu s obrovským důrazem na pravidla. Ta jsou sice „jakože jednoduchá,“ ale ve skutečnosti strašně složitá a striktní. Navíc, jako všude, i tady je veřejným tajemstvím, že pravidla se dodržují jen do chvíle, než se ocitnete uprostřed ničeho a dojdou vám duše. A je se čemu divit? Nepomoct bližnímu svému jde úplně proti lidské slušnosti a proti všemu, co bikepacking představuje. Jasně, je to jejich závod a jejich pravidla, ale vůbec se nedivím, že si tam lidi navzájem pomoc neodmítnou. Sám jsem vinen. Kolikrát už jsem na Mountain závodech s někým prohodil pár slov a zeptal se, co kde je… Na Atlas Mountain Race jednoho člověka vyřadili z klasifikace, protože když ztratil telefon, zeptal se, kde si může koupit jídlo. ¯_(ツ)_/¯ Občas už ani sám nevím, co se smí a co ne, takže se prostě řídím vlastním morálním kompasem.

🇬🇧 Is winter over already?! It was above zero, drizzling, but it was bearable. Planned goal accomplished, although the last interval hurt like hell. During those ten minutes, I asked myself many times: Do I even need this? But in the end, I did it, so I guess I do.

During the first three intervals, I thought a lot about yesterday’s talk by Jakub Gsela (I don’t even know if I’m declining his name correctly 😅), or rather its overall message. He rode the Transcontinental and didn’t like it much. It kind of confirmed what I thought about this race—on one hand, it’s about riding on wild roads and tackling tough gravel sections, but on the other hand, there’s the race philosophy with its huge emphasis on rules. They are supposedly ’simple,’ but in reality, they are incredibly complex and strict. Moreover, as is the case everywhere, it’s an open secret that everyone follows the rules until they find themselves in the middle of nowhere and run out of inner tubes. And is that any wonder? Not helping your fellow human goes completely against common decency and everything that bikepacking stands for. Sure, it’s their race and their rules, but I’m not surprised at all that people don’t refuse to help each other out. I’m guilty myself. How many times have I chatted with someone during a mountain race and asked where something is… At the Atlas Mountain Race, one person was disqualified because after losing his phone, he asked where he could buy food. ¯_(ツ)_/¯ Sometimes I don’t even know what’s allowed and what’s not, so I just follow my own moral compass.