directions_bikePozdravit hlídače jezu, 🐦 který dnes nepřiletěl 😒

V Brandýse na hlavní silnici v křižovatce ulic Pražská do Ivana Olbrachra vjíždím poměrně rychle, abych nebrzdil provoz, ještě ukazuji levou rukou, že odbočuji doleva a zůstávám na hlavní, když mi na poslední chvíli vjede do cesty z vedlejší ul. Komenského nám. bílé auto.
Vubec jsem to už nečekal. Neměl jsem s řidičem oční kontakt, ale myslel jsem, že mě respektuje a ví o mě. Nerespektoval.
Beru za brzdy, kolo jde do smyku, z náklonu na levou stranu musím narovnat tělo a naklonit se na druhou stranu. Připadám si jako na divokém bejkovi! Už cítím jak jsem v jeho předních dveřích, když ve zlomku vteřiny před tím jsem se viděl ještě na kopotě. Bejk drží a já na něm, objíždím auto těsně za jeho zádí. Uff, to bylo chlup 🤮
Celý se třesu, asi jsem si hnul se zádama a krkem, cítím i levý loket. Ještě se ohlížím kolem dokola, všechny auta stojí, čas se najednou zastavil.
Přemýšlím jestli to řešit, nebo se vypařit. Vždyť jsem se zachoval správně, nic jsem nezanedbal. Dost možná to má město, nebo MP na kamerách. Kašlu na to, potřebuju se uklidnit, jedu do Houšteckého parku.
Dávám pár koleček ve vyhrazené inlline/cyklo stezce, když do ní stejně pořád lezou pejskaři se psy na volno, nebo ještě hůře s vodítkem přes celou silnici. 🙉 Všichni na nějaká pravidla a ohleduplnost prostě úplně kašlou.
Odjíždím do Káraného za hlídačem 🐦 jezu, který se tam vždy objevil, když jsem se pustil do svačinky. Vybaluji rohlík se sýrem, čekám, ale nedočkal jsem se. Tak jsem ho snědl sám. 😊
Původní plán byl mnohem smělejší, a tak mířím ještě na Sedlčánky, ale na víc už nějak nemám morál. A tak přes Čelákovice pokračuju domů.