zaujímavý úryvok o leteckej vojne z palba.cz (chlapík tam dáva preklady vojenského analytika Toma Cooper-a):
"LETECKÁ VÁLKA, část 4
V předchozích dílech této části své analýzy jsem popsal, jak se množství flotily stíhacích bombardérů, transportních letounů a vrtulníků UkAF vyhnula počátečním ruským úderům, ale také proč se ukrajinské stíhací letouny MiG-29 a Su-27 ukázaly jako neúčinné.
Také jsem poukázal na to, že letecké údery letounů Su-24 a Su-25 UkAF jsou do značné míry neúčinné – i když jsem si nenašel čas a prostor, abych vysvětlil proč. To je to, co teď vysvětlím.
Důvodem je to, že – opět: při vší úctě k odvaze ukrajinských bojových pilotů – operace jejich stíhacích letounů a stíhacích bombardérů nejsou zdaleka tak účinné jako operace tureckých letounů Bayraktar TB.2 UCAV ukrajinského letectva a námořnictva. Před válkou jich Ukrajina získala 12 a objednala si dalších 24 kusů. Nebudu zacházet do podrobností o tom, kolik jich bylo dodáno nebo je v současné době v provozu: je citlivá otázka a také nemám „nejnovější“ detaily. Stačí říct, že Rusové byli přesvědčeni, že jich na Ukrajině bylo jen pět (5) a čtyři sestřelili v prvních dnech války.
Tolik ke zprávám z nějaké jiné planety.
Teď už je zřejmé, že GenStab naletěl na vlastní iluze ohledně schopnosti RFA čelit tak pokročilým UCAV, jako je TB.2. A to natolik, že tento úkol zadal pozemním systémům protivzdušné obrany krátkého dosahu (SHORADs), jako jsou Pantsir (ASCC/NATO-kódové označení „SA-22 Greyhound“), Tor („SA-15 Gauntlet“) a Buk („SA-17 Grizzly“), plus systémy elektronického boje, přičemž záchytné stíhače VKS zcela vyřadil ze hry. Je docela dobře možné, že na základě zkušeností z Libye, Sýrie a Ázerbájdžánu z posledních tří let Turci své TB.2 dále zdokonalili. Ať už je tomu jakkoli, čistý výsledek je následující:
– RFA ve skutečnosti nemá žádnou účinnou doktrínu proti UCAV a – první tři týdny toho byla – byla překvapivě neúčinná v boji proti TB.2.
– Ukrajinští TB.2-operátoři využili této příležitosti k tomu, aby zasypali dopředu nasazené SHORADy RFA. Na základě křížového výslechu zveřejněných videí a nekrologů padlých důstojníků protivzdušné obrany ruské armády se zdá, že zničili asi tucet baterií Buk a Tor, zatímco Pantsiry jsou stejně neúčinné, jako byly již v Sýrii.
– To zanechalo velké části RFA podél tří hlavních frontových linií de facto bezbranné proti TB.2. Viz: 35. CAA západně od Kyjeva, 41. CAA a 2. GTA/CAA východně od Kyjeva a 58. CAA v oblasti Mykolajeva-Chersonu – s nepřekvapivými výsledky:
– jakmile se Ukrajinci osvobodili od ruské protivzdušné obrany, začali rozmisťovat své TB.2 pro své další dva důležité úkoly. Pro průzkum a pro blízkou vzdušnou podporu. V oblasti Kyjeva rozdrtili mnoho ruských obrněných formací; na jihu nasměrovali masivní a přesné dělostřelecké palby na letiště Cherson a jednotky RFA obléhající Mykolaiv – s nevyhnutelnými (a nespornými) důsledky.
- K tomu je už jisté, že TB.2 vystopovaly a přesně zasáhly přinejmenším polní velitelství 35. CAA na severu, k tomu četné polní velitelství různých praporně-taktických skupin RFA a několik systémů elektronického boje.
- Kromě fyzických škod, které způsobují, ničí TB.2 i ruské nervy: viděli jsme několik videí, na nichž se celé ruské BTG otáčejí a prchají poté, co ztratily jen několik vozidel kvůli TB.2 (nebo jiným prostředkům, díky podpoře TB.2).
Jinými slovy: „mnohem menší počet“ TB.2 v ukrajinských službách dosáhl „mnohem více“ než všechny Su-24, Su-25, MiG-29 a Su-27 dohromady.
Jak je to možné?
Klíčovou schopností TB.2 je jeho schopnost lelkování. Může zůstat ve vzduchu asi 24 hodin; alternativně má dosah 3 000 km při optimální rychlosti. Přinejmenším stejně důležitá je jeho schopnost letět pomalu: pokud je vítr optimální, může ho operátor otočit „proti větru“. Vítr pak zajišťuje zdvih potřebný k tomu, aby se udržel ve vzduchu, zatímco se UCAV de-facto „vznáší“, tj. nemá téměř žádnou rychlost nad zemí.
Proč je to tak důležité? Vzhledem k tomu, že TB.2 má nízký radarový průřez, protože je relativně tichý a vyzařuje velmi málo infračervených emisí, mají Rusové nesmírné problémy jen s jejich detekcí, nemluvě o jejich sledování. Dále je třeba mít na paměti, že zatímco většina ukrajinského terénu je rovinatá, jsou tam nízké kopce, jsou tam lesy a jsou tam budovy, které narušují ruský radarový obraz. Tzn. že existují prostředky pro TB.2, aby se k cílovým zónám přiblížily zcela nepozorovaně. Mohou být rozmístěny kdekoliv a přibližovat se z jakéhokoli směru a Rusové je nemají možnost v rozlehlém ukrajinském vzdušném prostoru neustále nacházet (ani kdyby si na hlavách svých vojáků nechali narůst 20 očí).
A navíc TB.2 využívá satelitní komunikaci se směrovými anténami: je extrémně těžké je rušit (pokud tedyneni zdroj rušení velmi blízko a velmi silný). Na Západě má většina SHORADů kombinaci počítačů a integrovaných elektrooptických senzorů, které mohou „automaticky“ ověřit, co je to „pták“ a co UCAV. Rusům taková špičková technika prostě chybí.
Není divu, že zatímco tvrdí, že během prvních tří týdnů války sestřelili přes 120+ ukrajinských bezpilotních letounů – včetně čtyř Bayraktarů během prvního týdne – Rusové se zatím ukázali neschopní ukázat trosky více než jednoho (v číslech: 1) ukrajinského TB.2.
Proto říkám: zapomeňte na pokusy získat MiGy-29 z Polska, Bulharska, Slovenska atd…. to je příliš složité, příliš okaté, politicky „nedůtklivé“ a zcela nesmyslné. Nacpat Ukrajinu TB.2 nebo UCAV se srovnatelnými schopnostmi: poslat jim loudavé PGM atd. Tohle „funguje“: tohle způsobuje obrovské škody Rusům, tohle jim ničí nervy a morálku a – i když dlouhodobě – způsobuje nenahraditelné ztráty a fyzické škody."
21.03.2022 - 08:46:19
119
