V práci s námi dělal Láďa. Rád nám prováděl kanadské žerty, ale snášel je i od nás. Rozumněl vtipu, byl do party, ale měl jednu nectnost - nerozdělil by se s nikým o jídlo. Pracovali jsme u stroje, kde jsme většinu času jen kontrolovali, ale pokud se něco stalo, museli jsme odběhnout i od svačiny. Aby Láďovi nikdo z řizku ani neukousl, vždy jej při odchodu poplival. Tolik na úvod. Než k nám Láďa nastoupil, byl v zimě na lesní brigádě. Všichni chodili na svačinu, dávali si v hospodě hustou polévku, jen Láďa si nosil domácí klobásky, které si k kuchyni ohříval a nikomu nedal ani ochutnat. Jednou šli lesem, když uviděli zmrzlé hovínko, které vypadalo jako jeho klobáska a nápad byl na světě. V nestřeženém okamžiku mu z kapsy
batohu vyndali klobásu, kterou snědli a místo ní tam dali ono zmrzlé hovínko. V hospodě pak jedli polévku a škodolibě sledovali, jak Láďa smutně sedí u stolu a nejí. Nedalo jim to a zeptali se jej proč, ale odpověď je šokovala: "Já si dávám klobásu ohřát v kuchyni do polévky a ona se mi zrovna dneska rozvařila!"
? No čo už s tebou... 
