>> > >> Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl
trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
> >> Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel
zabít."
>> > >> Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje.
Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."
>> > >> Nato se muž rozhovořil: "Bydlíme ve 13. poschodí jednoho
vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra,
která má tři děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena
říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví
pyrenejové."
Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou
má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy."
Já říkám: "To je pigment."
>> > >> "Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!"
>> > >> "Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne
něco psát a pak to nedokončí ...."
> >> Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo
fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle
však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro
blázinec.
>> > > Tedy moje žena. "Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře
knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl
učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je
fracouzská
kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise
de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza
Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."
"Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
>> > > Já říkám: "Ty myslíš lektora.
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina."
>> > >Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
>> > >> "Ne," říká moje žena,"Hektor je plošná míra."
Já říkám: "To je hektar."
>> > >> "Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar".
>> > >> "Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "To se jmenuje duet."
>> > >> "Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se
šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
>> > >> A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem
kladivo a ženu jím umlátil."
>> > >> Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel:
>> > > "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."
>