Poďme späť k Lancovi:
Z toho, čo s v poslednej dobe deje okolo jeho osoby, som si utvorila takýto názor:
1. vyzerá, že z okruhu jeho priateľov a tímových kolegov ide o akýsi druh pomsty či vybavovanie osobných účtov
2. Lance bol veľký víťaz, okrem Tour toho nespočetne povyhrával už ako junior, stále sa venuje cyklistike, je populárny, nechová sa ako superstar a ešte významne pomáha onkologicky chorým pacientom
3. Kde v kýbli boli všetci tí "očití svedkovia" doteraz?
4. prečo sú medzi nimi už potrestaní dopingoví hriešnici či málo úspešní cyklisti?
5. Verím, že rakovina a jej posledné štádium sú peklo na zemi. Naozaj si tí ľudia myslia, že niekto si po takejto skúsenosti bude pchať in vitro niečo, čo ho môže zabiť?
Ešte pripájam z inej internetovej aplikácie Lancove športové prednosti v skratke:
Nadprůměrná dechová kapacita – v šestnácti letech při testování na Cooperově klinice v Dallasu mu naměřili nadměrnou vitální kapacitu plic, což je objem kyslíku, který dokáže nadechnout (v uvedeném zařízení dodnes nenaměřili nikomu vyšší hodnoty, než měl Armstrong). Dle jeho internetových stránek je jeho VO2max=83,6 (ml/kg)
Kyselina mléčná – produkuje méně kyseliny mléčné než většina lidí. Kyselina mléčná je chemická látka vznikající při svalové práci, její hromadění ve svalech je příčinou únavy.
Změna postavy – rakovina mu zcela přestavěla postavu. Při chemoterapii ztratil vypěstované svalstvo, po uzdravení se už do původního stavu nevrátilo. Štíhlejší, téměř vychrtlá postava způsobila lehkost, kterou dříve na kole nepociťoval. K dobrému sprintu přidal po návratu i kvalitní vrchařské schopnosti.
Psychika – z boje s rakovinou vyšel silnější fyzicky, ale především psychicky.
Tvrdý trénink – schopnost a vůle tvrdě trénovat.
Mnozí lidé Lancův fenomenální úspěch připisují i používání nelegálních látek, zejména látky zvané activogen. Kontroverzní byla také jeho spolupráce s doktorem Michelem Ferrarim. Nicméně Lance nebyl nikdy pozitivně testován. Jen jeden jeho test ukázal přítomnost dopingu. Vzorek jeho moči na odebraný během Tour de France 1999 obsahoval stopy erythropoietinu, ale v množství, které nestačilo na pozitivní nález. Později se prokázal lékařským osvědčením, že používal krém, který tuto látku obsahoval.[2]
Jeho trenér Chris Carmichael též tvrdí, že za úspěchem stojí změna stylu šlapání. Především vylepšení efektivity přenosu síly na
pedál a také jeho frekvenční styl, který je naprosto odlišný od tradičního silového pojetí jízdy do kopce. (Opačným extrémem může být např. Jan Ullrich.)
Čítala som všetky dostupné publikácie o Lancovi a jeho autobiografie. Okrem iného
tréning prispôsoboval prostrediu pretekov, a jazdil aj vtedy, keď už nejazdil nikto iný. Kde bol Landis a ďalší? V jednej autobiografii je spomínané, ako laxne sa Landis staval k pretekom, aký bol sebavedomý, a kým ostatní trénovali, on bol s kamarátmi na pive. A kde boli ďalší "očití svedkovia"? Čo im bránilo makať v zime, snehu, daždi?
Sám Lance, zlomený zo strachu zo smrti, sa už vôbec nechcel vracať k cyklistike. Potom si ju tvrdo vydrel a zaslúžil. Predpokladám, že neliezol na horské etapy s vedomím, že si neverí, že na to nemá...TAKÍTO si potrebujú "cvaknúť". Ale Lance, akonáhle zistil, že návrat k vrcholovému bicyklovaniu ho naozaj nezabije, začal trénovať naplno. Spomeňme nie jeden tréning na etapu, vyliezol si to dvakrát...tiež tréning v redšom vzduchu, aby pľúca stačili náročným etapám...kyslíkový stan...a komisári boli všade...ešte aj čerstvo po pôrode dieťaťa jeho manželky zvonili pred bránou...a NIKDY nemal pozitívny nález...
Lance je mojím hrdinom. Jaho príbeh mi pomohol v náročnom životnom období a dodal mi chuť cyklistiku nevzdať. Držím mu všetky palce, aby tieto hnusné pasce zdolal.