Isoma 1000 Miles Adventure

05.07.2015
Ostatné
Nová Sedlica (Slovensko)

Propozície, Pozvánka, Foto, Reportáže
tak nakoniec bol pre mňa Finish 500 aj celkovým finishom, čo ma trochu mrzí, ale čo už... musel som to zabaliť, keďže som mal brutálne presedený zadok (už dnes ráno po odjazde z Františkova do vedľajšej obce na vlak som musel ísť celý čas v stoji, takže fakt nemalo cenu pokračovať) z tej imitácie sedla, kt. som tam mal, rovnako i crossový bike, na kt. som to absolvoval, držal už len silou vôle... každopádne to bola výborná skúsenosť, spoznal som skvelý kolektív ľudí, kt. túto akciu zastrešujú, rovnako i samotných pretekárov, takže si to v budúcnosti veľmi rád zopakujem (ale hlavne už na nejakom MTB-čku :)) a samozrejme držím palce ostatným pretekárom, obzvlášť fóristom johnnySVK (dobehol som ho až na tretí deň, ide jak drak :lol:) a stefanvanicky, s kt. som takisto pokecal na Chate Hrešná :y:

pridávam pre inšpiráciu foto z Dlouhých stráni
Príloha:
IMG_20150711_131515.jpg
IMG_20150711_131515.jpg 265.97 KiB thumb_up0thumb_down

2012 - 7800km 2016 - 7800km 2020 - 12150km
2013 - 6300km 2017 - 6800km 2021 - 7000km
2014 - 9670km 2018 - 7030km
2015 - 6500km 2019 - 7770km

12.07.2015 - 22:13:10
013
13. tisková zpráva, 13. 7. 2015
Den do cíle

Dnes začnu svou zprávu netradičně. Večerní textovou zprávou jednoho závodníka:
„Tak si tak říkám o čem mám psát? Jestli o tom, jak mě zlobí koleno, nebo o tom, že nemůžu propnout ani přitáhnout špičky, nebo o tom jak jsem si natrasoval a dnes překračoval Križnou a dalšídvě sedla. Nebo jak jsem se ztratil v polomovém lese, protoze stromy se znackama neexistovali nebo... Ale ono je to celkem jedno, protoze každý den na mílích chodce je na popsání několika listů. Vše, co Honza chce, abychom zažili, je tady servírováno přímo do žíly. Ještě pár takových etap, tak kiláků pomalu a den je... Ale to je jedno. Začínám být na sebe hrdej ;)!“

Každý večer pročítáme SMS zprávy od závodníků o tom, co se děje na trati, o tom, jak je jim špatně, o tom, co na kole nevydrželo, kde to opravili, o psychickém a fyzickém vyčerpání, ale také o tom, co viděli, zažili a jak jsou rádi, že mohou jet tento závod...

Závod 1000 mil je 1000 mil dobrodružství, zážitků a nezapomenutelných okamžiků, které některý člověk nezažije za celý život. Mílařům se to nabízí v několia dnech po ujetí 1623 kilometrů.

Zítra budeme znát vítěze závodu. Bude to Honza Tyxa, Filip Degl nebo Petr Tichý?
13.07.2015 - 11:09:49
02
14. tisková zpráva, 14. 7. 2015

Cíl zdolán
Včera se mílovými kroky blížili jezdci ke svému těžce vybojovanému cíli. A dnes konečně známe vítěze. Celé dopoledne jsme sledovali každičkou zprávu o tom, kde první tři bikeři jsou. Kdo z nich projede obloukem ve Skalné první.

Bude to Filip Degl, který má vše promyšlené a až vědecky propracované včetně zazvonění budíku v čase přesného doplňování jídla a potravinových doplňků. Jedna z jeho vychytávek – vysušené vlhčené ubrousky. Vlhkost je prý těžká a navlhčit se pak dají kdekoli. Druhý z bojovníků je Honza Tyxa, který naopak neřeší vůbec nic. Když má co, tak jí – cokoli, když nemá co, nejí nic, ale stále jede. S pitím to samé. Žádné oblečení, jen to krátké na sobě, na kole má jen jednu brzdu – přední. Jestli mu nepřišla e-shopem nebo si ji nevzal kvůli váze, nevíme, nicméně na ní jede úspěšně už osmý den 1000mil. Když vyjel v Jeseníkách z F500 po polomech, spadla na něho větev a srazila mu helmu z hlavy a jeho z kola. Sedřel si do krve celý zátylek. Beze slova se zvedl, nasadil si zase helmu, nasedl a v klidu jel dál. Ani nezanadával, prý taky proč, když už se to stalo. V jakém pořadí dojede Petr Tichý, který spěchá domů za ženou. Každou hodinou čekají narození potomka a tak by to chtěl stihnout.

Krátce po 16. hodině v poklidu dojížděl podél potoka Honza a projetím obloukem by mohl slavit vítězství. Ale bohužel je důležitý dojezd Filipa, protože ten má dvě hodinky k dobru. Kvůli polomům v Jeseníkách jsme museli část trasy přetrasovávat a Filip musel čekat na nahrání nové trasy. A tak, když se pod obloukem v 17:33 objevil Filip, bylo jasné, že vyhrál po odečtení těch dvou hodin on. V čase 22:51 dorazil do cíle třetí Petr Tichý. Vypadá ze všech nejméně unavený a zdá se, že porod stihne. Žena prý přenáší a teď Petr nechápe, proč teda tak spěchal.

Filip dosahuje času 7 dnů 23 hodin 33 minut. Historicky poprvé se vítěz dostal pod 8 dnů. Bohužel rekord nejde uznat, neboť vynecháním Jeseníků a objetím po silnici se závod zrychlil o půl dne a nedá se porovnávat s ostatními ročníky. Takže na regulérní prolomení hranice 8 dnů si budeme muset ještě počkat.

I když přijel první, nevyhrál. I když přijel pod osm dnů, rekord nepadl. Závod má další nové poslání, které dnes začal naplňovat.

Závod má další nové poslání. Kromě svobody a duševní očisty, každý, kdo dojede do cíle F1000, svými ujetými kilometry přispívá pro postižené. Takže dnes první dva účastníci vyjeli první peníze, které budou věnovány handicapovaným na jejich nezbytné výdaje. Fandíme všem dalším, ať se jim podaří naplnit své osobní cíle a dostat se do F1000 až k nám do Skalné a tím zároveň pomoci svým spoluobčanům.
14.07.2015 - 13:22:15
06
15. tisková zpráva, 15. 7. 2015
Stupně vítězů jsou obsazeny, ale boj pokračuje

Včera jsme se dočkali. Vítěznou metu ve Skalné projeli tři závodníci, Filip Degl, Jan Tyxa a Petr Tichý. O více jak 24 hodin později do cíle drsného závodu ISOMA 1000 Miles Adventure napříč přírodou Čech a Slovenska dorazil biker Michal Veber se startovním číslem 23.

Čtvrté místo bylo pro Michala jen snem. Po loňském závodě, kde skončil na 15.-17. místě, chtěl skončit do první desítky. Nic v přípravě nepodcenil a před startem najel 13 000 kilometrů . Po dojetí seděl pod cílovým obloukem, zmožený, se znatelnou únavou a zároveň lehkým úsměvem ve tváři, uvažoval nahlas, že pokud nepojede i příští rok, nebude mít vůbec motivaci na kole jezdit. Na druhou stranu se myšlence tohle utrpení absolvovat znovu brání, pak ale nakonec tu možnost připustil, že vlastně se má stále kam zlepšovat a proč tedy nezkusit dojet ještě lépe, možná i nejlépe.

Pak srovnával loňský a letošní ročník. Vloni jel celou dobu s někým, letos sám a to se mu líbilo daleko víc, přineslo mu to prý víc svobody i poznání. A na rozdíl od loňska, kdy za závod utratil 9 tisíc, tak letos za vše jen 2 tisíce korun a 36 euro. Je to prý podle toho, jak si to kdo nastaví. Michal se letos ubytoval někde jen dvakrát, jinak spal stále venku, a kolo servisoval pouze jednou v Peci, víckrát nepotřeboval. Mechanik byl velký fanoušek závodu a peníze za seřízení nechtěl. Michal vlastně dává odpověď všem, kteří tvrdí, že utratí během závodu hodně peněz. Pokud bych se na náklady během závodu zeptal Honzy Tyxy, bylo by to pravděpodobně ještě míň, než utratil Michal.

V nočních hodinách očekáváme dojetí do cíle i dalšího závodníka. Ale to vše se uvidí, počasí je v těchto hodinách velmi záludné a závodníkům trasu komplikuje. V horách prší, je mlha, zima a jen chvílemi přes den občas vykouklo sluníčko. Takže mílaři moknou, brodí se blátem, bojují sami se sebou a možná si pokládají otázku, zda jim to stojí za to... Stojí! I když nedojedou první, jsou vítězi sami nad sebou. Nad tím, jak překonat své síly, jak rozvrhnout energii, jak dojet nebo dojít, jak celou trasu plnou zážitků prožít a ne přežít!

Za vše hovoří i SMS přímo z trasy:
„Opět nevšední zážitky, znám každý kořen Šluknovského výběžku, všechna zapadlá údolíčka Českosaského Švýcarska…. Kdo nezkusil – neuvěří, nepochopí.“

První polovinu závodu již v pondělí v podvečer ujeli i tandemoví jezdci na dvojkole (mezi závodníky označovaném jako limuzína) Lukáš Kopecký a Milan Panzer a v úterý oblouk v X-Parku ve Františkově prošel i první chodec-běžec Vlastimil Dvořáček. A všichni pokračují dál a chtějí zdolat 1000 mil nejtěžšími terény Čech a Slovenska.

16. tisková zpráva, 16. 7. 2015

První nováček v cíli a dalších 10 hrdinů
Podle večerních zpráv plánoval Vladan Moravec jet i přes noc a odhadoval svůj příjezd mezi druhou a třetí hodinou ranní. Bereme to s rezervou, víme, jak je závěr těžký hlavně psychicky. Každý má pocit, že už je v podstatě v cíli a poslední kilometry mu vůbec neutíkají. V noci a ve špatném počasí, což panuje v Krušných horách právě teď, je to ještě horší.

Vladan přijel až ve 4 hodiny ráno a vše potvrdil. Nechtěl už spát, a proto jel poslední den a noc nonstop, ale nešlo to tak hladce. Na kole usínal a motal se. Když už to nešlo, lehl si na trávu i v zimě a dešti jen tak a spal 10 minut. Na chvíli to pomohlo, i tak v noci u něj nastaly halucinace. Měl pocit, že s ním jede kamarád a povídal si s ním, pak se svou ženou, pak se svým psem. Halucinace se objevily ve všech dosavadních ročnících u všech, kteří dojížděli do cíle přes noc. Nevíme, zda je to dané jen únavou nebo „temnými“ silami. Cesta vede kousek od ruin staré tajné nacistické továrny s koncentračním táborem ukryté v lesích v nadmořské výšce 1000 metrů. Bez dobré mapy není jednoduché tohle místo nedaleko státní hranice najít.

Krajina však nemá jen ponurou minulost – oplývá i přírodními krásami. V okolí ruin jsou rašeliniště, Velký močál a Velké jeřábí jezero. Celá oblast byla vyhlášena chráněným přírodním parkem. Někteří z mílařů tuto krásu vnímají, na mnoho z nich ale působí tato oblast Krušných hor opravdu ponuře.

I přes pozdní příjezd ráno Vladan vstal už v osm, prý je za poslední dny naučený moc nespat. Přijel pátý jako první nováček, což bylo velké překvapení i pro něho samotného. Najeto měl od minulého října celkem jen 4,5 tisíce kilometrů, od nového roku pouze 3000 a 700 km naběháno.

Kolem poledne dorazil Radim Bláha, poslední noc strávil na Hoře Sv. Šebestiána v bordelu. Tam ho nepronásledovaly temné síly ale holky, tak si připlatil navíc, aby mu daly pokoj (myšleno klid i místo k přenocování).
Pár minut po něm se pod obloukem objevuje gynekolog Lukáš Dostálek. Od Šluknovského výběžku spal jen ¾ hodiny. Dojížděl sice přes den, přesto závěr byl i pro něho psycho!

Jako osmý se objevuje Ondra Semerád, startuje potřetí, ale do cíle dlouhé trasy se dostává poprvé. Když projel cílem, úplně ho to sebralo, vyplavily se v něm emoce, možná se objevily i slzy.

Jako první cizinec a devátý celkově přijel Uwe Mosig z Německa. Jede taky potřetí, dvakrát dojel jen do cíle krátké trasy 500 mil, teprve letos se mu podařilo celých 1000 mil. Závod si pochvaloval, prý nádherná příroda hlavně na Slovensku, Česko bylo ale těžší.

První desítku uzavřel další veterán závodu Michal Laifert a druhou desítku načala málomluvná dvojice Petr Jiroušek a Tomáš Ölveczký. Potkali se třetí den a od té doby jedou spolu. Na otázku, jestli spolu budou kamarádit i nadále odpověděli, že se prý uvidí.

Po nich opět dvojice Tomáš Doležal a Martin Sovadina. Kluci spolu jeli plánovaně od počátku. Vzhledem k tomu, že dvojice je vždy pomalejší než jednotlivec, neboť se oba vzájemně zdržují, je to ze strany obou dvojic super výkon.
V pořadí patnáctý přijíždí Jirka Beyk Míl. Velký bojovník tohohle ročníku. Připravoval se celý rok. Pět týdnů před startem spadl a ulámal si výběžky na obratlích. Velice bolestivé zranění. Jirka start nezrušil a i přes nedoléčený úraz vyrazil na start s ostatními. A přes tréninkové manko posledních týdnů si vedl skvěle. Z cíle krátké trasy v Jeseníkách vyrážel úplně první. Vichřice v Jeseníkách způsobila obrovské polomy a zasáhla do regulérnosti závodu. Filip Degl dostal bonus za čekání na přetrasování a přepsání v GPS, neboť chtěl podle jeho slov odjet. Trasa byla vytvořena podle dostupných informací a první část vedla Jeseníky, které opustila až v oblasti před Králickým Sněžníkem. První na trasu vyrazil ze zázemí checkpointu právě Beyk ještě večer. Ostatní zvolili odjezd až ráno a šli spát včetně Filipa, přestože dostal k dobru čas za čekání na odjezd odpovídající době vytvoření objížďky a bonifikaci za zkrácení doby jízdy za světla.

Beyk po třech hodinách jízdy v Jeseníkách a prodírání se polomy (i v místech, kde údajně neměly být) nakonec uvízl a musel se vrátit. Přijel úplně zničený a muselo se přetrasovávat znovu. Beyk dostal také bonus za ztrátu času 6 hodin.
16.07.2015 - 14:31:06
02
17. tisková zpráva, 17. 7. 2015

První ženy v cíli
Každý den dojíždí do cíle několik mílařů, každý den mílaři prožijí další dobrodružství. I další den závodu ISOMA 1000 Miles Adventure závodníci překonali sami sebe. Cílovým obloukem už projelo 35 mílařů a dnes i dvě ženy. V ranních hodinách dojela první z nich Jana Doležalová.

Jana přijíždí skromně, vůbec by v ní člověk nehledal vítězku letošního ročníku. Na trase strávila 10 dnů 16 hodin a 28 minut a za tu relativně krátkou dobu toho prožila hodně ale i hodně si vytrpěla. Na Slovensku v době tropických teplot ji postihl silný průjem. Na české straně zas několik dnů zvracela. Když dojela, byla šťastná a prohlásila, že míle už nikdy nepojede a začne žít normální život a bude chodit na procházky. To jí ale nevěřím. Jen co se oklepe, bude tahle drobounká malinká dívčina plná energie zas vymýšlet beykárny. Možná proto si vybrala jako svého partnera právě Beyka.

Těsně před devátovu večerní hodinou cíl zdolala i Lucie Otahálová. Postupně dojíždí další a další různě nadšení, různě unavení, ale většinou všichni pevně přesvědčení, že míle už nikdy nepojedou. Z minulých ročníků víme, že toto předsevzetí většinou nevyjde.

Těsně před sbalením a uzavřením kontrolního stanoviště CP 2, který je zároveň cíl krátké trasy 500 mil, projel obloukem v X-Parku ve Františkově i první koloběžkář Ladislav Barnet. Stále není jisté, jestli pro něj tímto závod končí, nebo se rozhodne absolvovat celou trasu. Nechal si čas na rozmyšlenou, protože přeci ráno je moudřejší večera, a tak se nechce předčasně ukvapit. Stále na místě zůstavají dva dobrovolníci, kteří čekají na pár dojíždějících. Je ale jisté, že ne všichni závodníci do zítřejšího dne stihnou projet polovinu závodu.
17.07.2015 - 11:50:22
04
18. tisková zpráva, 18. 7. 2015

Navzdory zmijím a horečkám
Na trase závodu ISOMA 1000 Miles Adventure stále bojuje 52 dobrodruhů, kteří za sebou nechali celé Slovensko a potýkají se s nástrahami české části této náročné pouti. Poslední závodníci zdolávají na kole a koloběžce nebo pěšky Oderské vrchy a těší se na druhé kontrolní stanoviště, které je čeká v Jeseníkách v krásném areálu X-Park Františkov u Branné. Jestli to bude pouze průjezdní bod nebo cíl jejich trasy 500 mil, bude záležet na jejich aktuálním rozpoložení. Do cíle trasy dlouhé 1000 mil jim odtud zbývá ještě 784 km a rozhodně nejsou jednoduché. O tom mohou vyprávět všichni, kteří už cíle ve Skalné u Chebu dosáhli.

V pátek projel cílovým obloukem Petr Šifta se startovním číslem 85, který se o svých zážitcích náležitě rozpovídal... Jednou ráno kosa, snad kolem nuly, Petr vstane, jde na záchod na sluníčko, sedne si, něco ho kouslo do zadku (neví, možná kopřiva, mravenec) pak vyrazil na trasu, jenže začal být oteklý, pak apatický, tepy šly dolu a nakonec začal vidět v lese trpaslíky na malých kolech s čísly a ve finisherských dresech 1000 miles. Zpanikařil. Zastavil a volal ženě, ať mu zjistí příznaky kousnutí zmijí. Nakonec se najedl a zjistil, že to vše bylo z hladu. Z trpaslíků se vyklubali malí kluci 7 a 9 let několikaletého účastníka Pavla Chuchmy, který je oblékl do svých pro ně velkých finisherských trik, dal jim svoje stará startovní čísla a vyrazili na trasu.

Všechny zážitky ale bohužel nemusí být tak úsměvné. Své o tom ví i Viktor Adamec, kterého na trase postihly silné zdravotní problémy doprovázené teplotou a nevolností. Nakonec se do cíle dostal jen silou své vůle. Úplně vysílený slezl z kola, opírá se o něj a celý se třese, na nohách sotva stojí, s velkým vypětím ze sebe doluje slova. Organizátoři se bojí, že když mu kolo odeberou, tak se skácí. Pomalu ho dostali do chaloupky a majitel Pepík mu ihned uvařil čaj. Pak další, pak další, … snad sedm. S každým dalším čajem byl Viktor lepší a lepší a nakonec už komunikoval úplně normálně. S horečkou jel prý už od kontrolního bodu CP 3 v Jizerkách a na Cínovci potkal nějakého doktora, který mu sehnal antibiotika.

Viktor projevil obrovskou vůli, stejně jako před třemi lety, kdy startoval také. To se ošklivě rozbil z Děčínského Sněžníku a potrhal si vazy v rameni. Přesto pokračoval s klackem v puse, aby neřval bolestí. Dojel až na CP do Jizerek a až tam vzdal. Nyní opačným směrem se od stejného CP v Jizerkách potýká opět s problémy. Jakoby pro něj bylo tohle místo prokleté. Tentokrát to vůlí překonal.

Před Viktorem Adamcem dojel do cíle další závodník Roman Kegl. Ten se ale vůbec nezajímal o svůj výsledek, hned jako první otázku se ptá právě na Viktora. Den před tím se potkali a tak ví, že na tom je dost zle. U některých účastníků je filozofie závodu naplněna do puntíku – gentlemanství, vzájemná podpora, pomoc a vlastně i starost o soupeře, někoho, koho před tím ani neznali, je povýšená nad výsledek.


19. tisková zpráva, 19. 7. 2015

První Slováci v cíli
Extrémní závod ISOMA 1000 Miles Adventure probíhá už třináctý den. Známe vítěze, ale stejně je ještě několik mílařů na trase. Do cíle dojíždějí občas v malých rozestupech, občas se trousí celé dny. V noci už dojíždí málokdo. Všichni se objevují s úsměvem ve tváři a dobře naladěni. Je znát, že nikdo z nich nezvolil noční non-stop jízdu a večer jako každý slušný člověk zalehli a pokračovali až ráno. Každý závodník se pod cílovým obloukem cíti jinak. Někdo přijede s prázdnou hlavou a není ze sebe schopný vydolovat vůbec nic. Jiní přijíždí plni pocitů a chrlí to na nás v chaosu jedno přes druhé.

Do cíle už do dnešního dne dorazili Němci, Polák, Brit a dnes jsme mohli konečně v cíli přivítat i prvního Slováka Jána Litavského. Na otázku jaké jsou jeho první pocity, odpovídá: „Jako mamičky po těžkým porodu. Jsem šťastný, ale strašně unavený.“

Vypadá to dnes na slovenský den. Mezi dalšími se objevuje v pořadí třetí žena, sympatická Slovenka Katarína Ludvíková. Vůbec první Slovenka v historii závodu na startu i v cíli dlouhé trasy Finish 1000. Katarína si užívá prvních chvil v zázemí, pak se otočí nechápavě na Tomáše Vopálenského: „A ty ses přihlásil sám nebo tě Kopka přemluvil?“
Kolem poledne přijíždí již čtvrtý německý závodník Carsten Hahn. Vypadá dost zničeně a nechce se moc bavit. Dvě piva ho ale zázračně vrací do života. Včera přijeli dva jeho němečtí spoluobčané, kteří tu strávili půl den na kofole. Je zajímavé, jak kofola, po převratu zapomenutá, se vrátila a proslavuje Česko i mezi cizinci. Pokud se cizinců zeptáte na Česko, často se jim vybaví Praha, Václav Havel, Milan Kundera, Jaromír Jágr, Petr Čech, určitě české pivo a v posledních letech i původně socialistický produkt, socialistická „coca-cola“ – Kofola!

Na trase je ještě 33 závodníků, z toho i chodci, kteří se mílovými kroky blíži k vysněnému cíli. Těšíme se na všechny i na jejich pocity, nezapomenutelné zážitky a přejeme jim, aby hlavně dorazili bez jakékoliv újmy.
19.07.2015 - 15:02:34
05
Takže johnnySVK to dal úspešne a so cťou :muscle: Blahoželám :bow:

Sodoma Gomora Velebnosti!

19.07.2015 - 16:12:07
08
Tak vcera som dorazil do ciela 500 mil aj ja :)
19.07.2015 - 17:01:50
04
johnnySVK veľký rešpekt! Gratulujem!!!!
19.07.2015 - 21:13:31
00
DAKUJEM...bolo to fajn.....Ale doprava potom z ciela domov do BA bola straaaaaaaaaaaaaasne strastiplnaa..Ono dostat bicykel na vlak na poslednu chvilu je takmer nemozne....Zo Skalnej v CZ som vyrazil domov o cca 8:00 a domov som dosiel 0:00 len vdaka tomu, ze moj bnrat prisiel do Ziliny pre mna autom..Inak by som sa dostal domov az dnes cca o 4:00...Vlaky z Prahy do BA mali vsetky vybookovane miesta pre biky ..cele zle......ALe spomienky na zavod mi to urcite nepokazi
20.07.2015 - 09:00:56
00
grtatulácia

Fajčenie fajky je spôsob života; Fajčenie cigary je život; Fajčenie cigarety slúži životu; Šnupavý tabak je dych života. : sher:
Stručnosť je dušou dôvtipu.

20.07.2015 - 09:02:28
00
[quote="Lost"]tak nakoniec bol pre mňa Finish 500 aj celkovým finishom, čo ma trochu mrzí, ale čo už...

LOST - No skoda velka, lebo kondicne si bol urcite na tom lepsie ako ja....to bolo vidno v kazdom stupani ako si siel...Urcite si mal fyzicky na to dokoncit cely pretek....Cesko bolo pekne, mne sa viac pacilo ako SVK, viac sa tam jazdilo, menej tlacilo....NAbuduce to das cele....Hlavne si daj zalezat na tom sedle a neber nic neoverene..Ja som na tom svojom sedle jazdil uz takmer rok....
A odkaz pre vsetkych, ktory to chcu skusit ale neveria si, ze to dokoncia:...Ked som to dal ja, da to kazdy. Staci mysliet pozitivnea nedat sancu krizam a depkam.
20.07.2015 - 09:07:11
07
20. tisková zpráva, 20. 7. 2015

Kopkova terapie 1000 mílemi
Patnáctý den cílovým obloukem extrémního závodu ISOMA 1000 Miles Adventure projelo šest závodníků. Většina z nich dojíždějí a odmítají v budoucnosti jakoukoliv další účast na závodě, jen Tomáš Trávníček hned pod obloukem rezolutně prohlašuje, že příští rok jede určitě znova.

V tyto dny jsou to spíše nárazové dojezdy, ale neztrácejí svou vážnost překonání svých sil a prožitých zážitků. Závodníci již nepřijíždějí tak zdevastovaní a jsou i plni optimizmu. Když už dorazí do cíle, tak mnohé z nich pohltí skvělá atmosféra dojezdu ve Skalné. Nikomu se nechce domů a všichni si chtějí oddálit návrat do reality a společně probrat intenzivní zážitky posledních dnů se spolubojovníky, se kterými se potkávali na trase i které viděli poprvé až tady v cíli.

Také Radek Zemandl opouštěl cílové zázemí až druhý den po dojezdu. Je to vždy dobře naladěný Moravák a ještě na rozlučku vyprávěl o jeho poslední příhodě na trase. Předposlední den jel dlouho do noci. Projížděl kolem osamělé chalupy, kde byla venku zrovna nějaká pařba. Vynořil se tam v noci ze tmy z ničeho nic jen jako světlo na helmě + světýlko na řídítkách, profrčel nečekaně kolem nich a zmizel zas ve tmě. Za sebou jen zaslechl vyděšenou otázku: „Ty vole, … viděls to?! Co to bylo…?!“ Ještě nějakou dobu pokračoval a pak zabivakoval vedle cesty. Ráno vzal kolo a vyrazil. Dostává se na louku do kopce, kde je vyjetá cestička, ale stébla jsou slehlá do protisměru, přijde mu to divný, ale pak si pomyslí, že je to asi od vody. Po nějaké době přijede k chalupě, kde to okolo vypadá jak po mejdanu a najednou si uvědomí, že to je určitě ta stejná z minulé noci a že jede opačně. Najednou mu došlo, co se stalo. V noci u bivaku vedle cesty opřel kolo obráceně do opačného směru. Ráno vstal, nasedl a vyrazil. A samozřejmě směrem, kterým stálo kolo opřené. Ztratil asi něco přes hodinu. Teď se tomu smál, tam byl ale naštvaný.

Každý den je pro závodníky dobrodružstvím, na které jen tak rychle nezapomenou a určitě si své ponesou v hlavě celý život. A nejen v hlavě, protože někteří si své zážitky uchovávají v denících, někteří si závod archivují fotoaparátem. Celý závod se dá nazvat „Kopkova terapie těla i duše“.

Přejeme všem zbývajícím dobrodruhům, kteří jsou ještě na trase, aby do cíle přijeli v pořádku.
20.07.2015 - 09:41:52
03
johnnySVK velka gratulacia, ako si zvladal byvakovanie?
20.07.2015 - 09:48:36
00
Diky.Byvakovanie bolo v pohode pokial neprsalo alebo nebola zima. V cesku boli tri noci velmi studene 4-7 stupna C, po prvej som poslal svoj husky mini domov postou a kupil si trosku teplejsi spacak. Inak sme sa vzdy snazili najst nejaky pristresok na noc. Iba raz som spal v penzione v polsku.....prsalo a bola kosa, chcelo to trosku tepla. Vyzera to tak ze som prisiel na chut spaniu pod hviezdami.
20.07.2015 - 10:53:43
01
keyboard_arrow_up