ANALÝZA: PŘES HORY MRTVOL RUSOVÉ POSTUPUJÍ VPŘED. AVDIJIVKA JE JAKO BACHMUT 2.0
Maciek Kucharczyk - gazeta pl
Tři týdny útoků v oblasti Avdijivky sice Rusům přinesly tisíce mrtvých a stovky zničených vozidel, ale zároveň skončily určitým pokrokem. Podařilo se jim znatelně postoupit v klíčové oblasti severně od města. Do obklíčení nebo obsazení je sice ještě daleko, ale je jasné, že to Ukrajinci nemají snadné.
Rusové dosáhli náspu železniční trati vedoucí severně od Avdijivky, který je důležitou hranicí v oblasti bojů, a velké haldy odpadu z koksovny, která oblasti dominuje. To neznamená průlom v ukrajinské obraně, nebo dokonce nějaké vážné zhoršení její situace, ale je zřejmé, že situace v terénu ukazuje, že Rusové postupují vpřed navzdory obrovským ztrátám.
Podobná situace nastala loni na podzim a v zimě v oblasti Bachmut. Zprávy a důkazy o obrovských ruských ztrátách byly hojné a pokrok byl po několik týdnů velmi skromný. Nicméně došlo, a po měsících takového bití ukrajinské obrany Rusové Bachmut obsadili. Nyní není situace totožná, podmínky jsou jiné, ale jisté podobnosti nelze vyloučit.
Intenzivní ruské útoky na Avdijivku začaly před více než čtrnácti dny dělostřeleckou přípravou a intenzivními nálety, které jsou pro tuto fázi války výjimečné. Následovaly také neobvykle rozsáhlé útoky mechanizovaných kolon. Zpočátku byli Rusové plni nadšení a několik dní hlásili úspěšné obsazení a vyčištění předsunutých ukrajinských obranných pozic. Ukrajinci přiznávali, že byli rozsahem a intenzitou útoku zaskočeni. Po několika dnech se však situace stabilizovala. Rusové den po dni utrpěli obrovské ztráty, zpočátku snesitelná spolupráce vojsk a podpory se rozpadla a ukrajinský odpor se upevnil. Až do této chvíle byl pokrok skromný a měl hlavně podobu rozšiřování zóny nikoho, nad níž nikdo neměl bezpečnou kontrolu.
Na obr. 1 je
mapa oblasti bojů v okolí Avdijivky. Červeně zvýrazněná je nedávno obsazená oblast na jižním směru ruského útoku. Oblast na severu, vyznačená slabší červenou barvou, je zmíněná obsazená oblast u železniční trati a haldy.
Rusové pokračovali v útocích i následující týden, i když v poněkud menším počtu, bez tak těžké techniky a se slabší dělostřeleckou a leteckou podporou. Pořád měli těžké ztráty, ale pokračovali. Po dalším týdnu bojů sami Ukrajinci přiznali, že Rusové dosáhli zmíněného železničního náspu a haldy. V přímém směru to znamená postup o dva kilometry během dvou týdnů. To je na celou frontu velmi málo, ale v oblasti Avdijivky je to hodně. Koridor vedoucí k městu, které zůstává pod ukrajinskou kontrolou, se zmenšil na zhruba 7,5 kilometru. V jeho středu vede jediná asfaltová silnice, která umožňuje efektivní zásobování posádky. Záměr Rusů není těžké odhadnout. Jedná se o opakování Bachmutu. Snaha obklíčit silně bráněné město, vzít pod palbu jeho zásobovací trasy a donutit Ukrajince opustit obranu.
Pokud by k převzetí města došlo za několik týdnů nebo měsíců, jako v případě Bachmutu, na samotné půdě a přímo na ruinách by se nic nezměnilo. Pro Ukrajince by to neznamenalo žádnou katastrofu, prolomení obranných linií nebo vytvoření výhodné situace pro další postup hlouběji na Ukrajinu. Bachmut 2.0, jehož dobytí samo o sobě nic podstatného nezměnilo. Poté se fronta v jeho okolí na několik měsíců téměř zastavila. Důležité je, kdo a kolik prostředků v průběhu bojů ztratil a jak velký problém pro něj bude jejich obnovení. Tedy zjednodušeně řečeno, komu zbude více mužů, zbraní, munice a zásob, které bude schopen přeměnit na více bojeschopných jednotek.
Náklady na pokračování takové operace budou pro Rusy nevyhnutelně vysoké. Teprve nyní mají před sebou hlavní ukrajinské obranné linie. Za železničním náspem jsou vesnice Stepovo, za haldou budovy velké avdijevské koksovny. Na jižní ose útoku od vesnic Opytne a Vodziane jsou vesnice Severne a okolní háje mezi poli. Ztráta kteréhokoli z těchto bodů by znamenala vážné problémy pro obranu Avdijivky, takže se je Rusové jistě pokusí obsadit.
Bez větších obav o ztráty, které by byly pro vojska západních zemí nepřijatelné. Rusové však zjevně uvažují jinak. Na druhou stranu Ukrajinci také přitáhli do oblasti bojů posily. Byly to například prvky 1. obrněné brigády, známé svou urputnou obranou Černigova v prvních týdnech války, nebo dobře vyzbrojená 47. brigáda, která v červnu zahájila ofenzívu v Záporoží. Bylo zde také více dělostřeleckých a bezpilotních podjednotek (Ukrajinci mají řadu poměrně volně plovoucích "bezpilotních" skupin, které provádějí průzkum i nálety). Ukrajinské velení zjevně sáhlo do rezerv.
Na druhou stranu se očekává, že Rusové po těžkých ztrátách v první fázi bojů také stáhnou čerstvé jednotky pro další útoky. A to včetně těch, které se dosud nacházely daleko od Doněcka, v oblastech Svatova a Kupjanska na severu. To je další podobnost s Bachmutem.
Bitva o Avdijivku je pro obě strany natolik důležitá, že jsou připraveny do ní vrhnout další jednotky stažené ze záloh a jiných úseků fronty. Jak Rusové, tak Ukrajinci ji nejspíše považují za dobrou příležitost vykrvácet nepřítele a zabránit mu volně shromažďovat síly pro další operace. Postupem času tak bude bitva nabývat na významu a důležitosti kvůli silám, které jsou v ní již utopeny, a pozornosti médií, která se na ni soustředí. Na ruské straně již několik měsíců nechybí stížnosti vojáků a dobrovolníků, že publicita jim jen škodí. Čím více vojenské a politické velení o bojích na daném úseku slyší, tím více se o ně zajímá a tím více odtržené od reality klade požadavky, které se mají promítnout do více než nutných ztrát. Řečeno brutálně, z Avdijivky se stává další samočinný stroj na drcení techniky a zásob.
S průběhem bitvy mohou být prozatím paradoxně relativně spokojeny obě strany. Ukrajinci proto, že způsobili Rusům těžké ztráty a rozbili jejich jednotky v bojích v jednom z nejlépe opevněných úseků fronty. Ruské velení na druhou stranu ví, že Ukrajinci také utrpí ztráty a především musí do bitvy vrhnout záložní jednotky a cenné zásoby dělostřelecké munice. Cena takové výměny sil může být pro Rusy přijatelná.
Důležitou část pěchoty umírající po desítkách a stovkách při neúspěšných útocích mají tvořit vojáci takzvaných "útočných praporů Z".
Jedná se o "ruské maso pro kanóny", směrované do takzvaných (samotnými Rusy) "masitých útoků". Byli to zajatci, nově mobilizovaní, vojáci z jiných jednotek, kteří si svůj trest nějak zasloužili. Lidský materiál, který Rusové považovali za nejméně hodnotný, a tak ho vrhali do těch nejrizikovějších činností. Něco jako bývalí zajatci, kteří před rokem šturmovali Bachmut pod hlavičkou Wagnerovy skupiny. Až je Ukrajinci rozmetají, budou pro něj plakat nanejvýš jejich rodiny. Pokud na ně vůbec nějaké čekají.
Záběry doslova hromad těl ležících na polích v oblasti Avdijivky, které zveřejnili Ukrajinci, proto mohou působit zavádějícím dojmem. Pro lidi z našeho kulturního prostředí je to symbol porážky, pro Rusy přijatelná součást procesu. Během této války to ukázali mnohokrát.
Klíčové vždy zůstává, jak se utváří celková rovnováha sil a schopnost je po ztrátách obnovit. Rozbití několika brigád v krvavých bojích o bezvýznamné město může nakonec více ublížit Ukrajincům, i když jich Rusové ztratí dvakrát tolik. Příklad Bachmutu lze použít znovu. Dlouho před jeho definitivní ztrátou nechyběly na ukrajinské straně i mezi západními analytiky hlasy, že lpění na jeho obraně bylo chybou. A to i za předpokladu, že by Rusové při útoku utrpěli výrazně vyšší ztráty. Ukrajinci obětovali své štíhlejší síly a prostředky v boji o ruiny, které neměly žádný strategický význam. Kdyby to neudělali, mohli zahájit ofenzívu na Záporoží dříve s většími silami, čímž by Rusy připravili o čas, který Rusové nakonec věnovali rozšiřování svých opevnění a minových polí.
Takže i když se v polích kolem Avdijivky mohou Ukrajinci pochlubit velmi příznivým poměrem ztrát, v širším měřítku to ještě nemusí znamenat jejich úspěch.
Jak se tato konkrétní bitva vyvine, ukáže čas, ale je důležité mít to na paměti, když čteme zprávy o těžkých ruských ztrátách.
