Lokalizácia
Formulár sa odosiela
> >
> > Opravdu super, přečíst....
> > Jak jsem jel Krále Šumavy ...zážitek cvoka, co to jel!
> >
> >
> > Do redakce nám poštovními bity (nebo byty?) přišel článek, jehož autora
> se
> > dosud nepodařilo vypátrat. Jeho přečtení bylo natolik silným zážitkem,že
> > jsme se rozhodli vás o něj neochudit. Zveřejňujeme jej vědomě jako
anonym
> > a vyzýváme autora, nechť se přihlásí. Rádi jej odměníme. A teď už čtěte
> > jedním dechem... Jak sem jel Krále Šumavy
> >
> > Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha teče jen
při
> > prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik netlačí, rozhodl
> > sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější sportovní
> > zážitek svého života. Celá akce začala poměrně nevinně. Barevným
letáčkem
> > zobrazujícím šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém
barevném
> > cyklistickém dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl
> > doprovázen lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek
vtechnicky
> > náročném terénu. Propagační materiál dále popisoval nezáživné
podrobnosti
> > jako převýšení(několik km), profil tratě pro zdravé cyklisty (?), dále
již
> > zajímavější rockové skupiny, pivo a gulášek v cíli. Nabízel dokonce i
dvě
> > varianty závodu: krátkou (78 km) a normální (100km). Dnes už nejsem
> schopen
> > pochopit, že v jakémsi sportovním oparu(možná naladěn pravidelným
> > sledováním Branek bodů
> > vteřin?) jsem vážně zvažoval stokilometrovou variantu. Byl jsem snad i
> pod
> > vlivem vzpomínek na nedávných 45 km na silničním kole po hladkém
asfaltu,
> z
> > mírného kopce s větrem v zádech? Kdo ví. Ale co, přeci se napoprvé
nebudu
> > přepínat, řekl jsem si,a nakonec zaškrtl KRÁTKOU variantu. Při pozorném
> > čtení dále pochopíte, že právě v tu chvíli jsem se pravděpodobně podruhé
> > narodil.
> >
> > Fáze nultá - příprava
> >
> > Po důkladné analýze svého cyklistického vybavení jsem zhodnotil,že jsem
> > nebarevně sladěný a veskrze málo sportovně vypadající. Toto se nejevilo
> > jako větší problém, a o pár dní (a tisíců kč) později jsem při pohledu
do
> > zrcadla v první vteřině myslel, že stojím v těsném zákrytu za Lance Po
> této
> > operaci nastala důležitá fáze holedbání, během které všichni
> > kamarádi,známí, příbuzní, jejich známí a příbuzní byli dopodrobna
> seznámeni
> > s tím,jaký že jsem to chlapák, když se účastním velkolepého závodu v
> drsném
> > terénu. Pravda, při letmém pohledu na internet jsem zjistil, že
podobných
> > chlapáků je v republice ještě cca 3,5 tisíce, to mne ale ještě více
> > utvrdilo v tom, že závod bude hračkou i pro nesportovní veřejnost, a že
> > tedy dopoledne si sjedu toho Krále a odpoledne si hodím lehký tenísek.
> > Kolo jsem řádně umyl a pro větší efekt polepil barevnými samolepkami
typu
> > "I love triatlon" a "no pain, no gain". Myslím také, že jsem byl jediným
> > účastníkem s vyžehlenými puky na cyklistických šortkách. Prostě - v
> > předvečer závodu jsem byl ready.
> >
> > Fáze první - před startem
> >
> > Příjezd na místo závodu proběhl bez problému, slunce svítilo a vyleštěné
> > kolo na střeše služebního vozu vysílalo do okolí mnohoslibující
pablesky.
> > Už parkování se ale ukázalo být menší výzvou (s ohledem na další průběh
> dne
> > však zanedbatelnou), jelikož parkovací plocha náměstí nejmenovaného
> > městečka, soudě dle bílých čar na dlažbě, byla dimenzována přesně na 8
> > vozů. Okolo sedmé ráno se nás tam sjelo několik tisíc. Poté, co jsem po
> > půlhodině ježdění našel parkovací místo v rákosí asi 3 km od města snad
> > stojí za zmínku to, že již v té chvíli jsem zacítil první lehké známky
> > únavy. Odmontování kola ze zahrádky, navlečení lesklého dresu,
přičísnutí
> > vlasů navlhčeným hřebenem a lehká projížďka zpět na místo registrace
byla
> > už pouhá rutina. Taktéž namontování plastového čísla na mé kolo (promo
> > model z Tesca za 5990,-) bylo docela snadnou záležitostí. Poté jsem se
> > snažil protlačit se na náměstí, kde se mezitím již formoval hučící dav
> > větrem ošlehaných horalů a mužatek všech věkových kategorií. Již na
první
> > pohled bylo zřejmé, že na místo v první, ale ani padesáté startovní řadě
> > nedosáhnu, a že tedy boj o stupně vítězů mě bude odpočátku neférově
> ztížen.
> > Když jsem následně zaujal poměrně netaktickou pozici hned vedle prodejny
> > dámského prádla v zadní části náměstí, jen se závistí jsemmohl sledovat
> > šťastnější účastníky protřepávajíce svalstvo o cca půl kilometru přede
> > mnou. Uklidnilo mne ale, že kola mnohých nebyla zdaleka tak čistá a
> > barevná, jako to moje. Zde malá příhoda: Při zaujímání startovní pozice
> > jsem nechtěně zavadil šlapkou o lýtko Diskobola stojícího vedle mne.
> > Promiňte, špitl jsem. Odpověď hrdelním hlasem mne měla varovat: "Neřeš
> > vole, co je pod pět stehů senepočítá."
> >
> > Fáze druhá - start
> >
> > Konečně zazněl výstřel. Očekáváte-li dramatický popis prvních metrů
> závodu,
> > budete zklamáni jako jsem byl já. Ještě dalších cca 5minut jsem totiž
stál
> > na místě, poté opatrně vedl kolo mezi masou tlačících se a různě
> > nasedajících závodníků. Po nasednutí a ujetí asi 5ti metrů jsem po
nárazu
> > do jakési stařeny (co ta tady mezi námi špičkovými atlety proboha
> > dělá,napadlo
> > mne) jsem poprvé spadl. ¨
> >
> > Fáze třetí - závod
> > Ti z vás, co někdy viděli tisíce cyklistů deroucích se kupředu,by asi
> byli
> > vykuleni méně než já. Při jízdě na kole jsem totiž zvyklý vidět jednak
na
> > zem, jednak dále než 5 cm před sebe. Toto bohužel možné nebylo.Jen podle
> > nárazu řidítek do dlaní navlečených do křiklavě červených rukavic jsem
> > pochopil, že jsem poměrně brzy opustil (tehdy jsem ještě netušil že
> > navždy)asfaltovou cestu, a vydali se vstříc kořenům, šutrům a roklím.
Na
> > asi pátém kilometru jsem podle barevného hada vinoucího se do prudké
> stráně
> > přede mnou odhadl, že se pohybuji někde na 300.-500. místě. Toto
zjištění
> > bylo pro mne v tuto fázi závodu prudkým zklamáním, neboť během svého
> > holedbání známým jsem tvrdil, že přeci jdu na první stovku! Navíc na
mne
> > každou chvíli někdo ze zadu štěkl "pravo!" a pak zase "levo!" a já se
> > postupně propadal hlouběji do startovního pole. Začínal jsem se také
lehce
> > potit, což mne rozladilo, neboť jsem chtěl vypadat přitažlivě na cílové
> > fotografii.Po 15 kilometrech jízdy do prudkého kopce proti slunci (občas
> > prostřídaného krátkým ale zato velmi příkrým sjezdem po kořenech či
> > kamenech vyschlého potoka) jsem pochopil, že musím poprvé změnit
taktiku.
> > Tato změna proběhla z "Umístit se" na "Dokončit". V tuto fázi závodu se
> > tento cíl zdál poměrně reálný, neboť ani já, ani nikdo jiný okolo ještě
> > nekrvácel, nezvracel ani nebrečel. Jenom snad někteří volili ostřejší
> > slova, když za pomocí zubů a nehtů již po sedmé měnili duši či řetěz.
Asi
> > měli levná kola. Na třicátém kilometru se objevila první občerstvovací
> > stanice. Konečně přišla má šance na lepší umístění!! Vychytrale jsem
> > ostrou jízdou minul desítky závodníků, co zastavovali, nabírali iontové
> > nápoje banány, pomeranče, či energetické tyčinky. Já pouze dopil v
jízdě
> > poslední zbytek zteplalé žluté limonády z cyklistické láhve, a vrhl se
> > vstříc nejdelšímu stoupání závodu mnohakilometrovému krpálu vedoucímu
> kamsi
> > do mraků. Teplota v tu chvíli dosahovala asi 30 stupňů a na mne po
> chvíli
> > začala doléhat první krize. Zhruba od této této chvíle pro mne závod
> > ztratil přesné kontury.To,co se odehrávalo dál, se pokusím slepit ze
> > vzpomínek přes své vnímání v jakési mlze, z útržkovitých záblesků
paměti,
> a
> > z vyprávění ostatních. Po několikakilometrovém stoupání v ostrém slunci
> > jsem soudě podle kamzíků, orlů a nízkých ohnutých stromků byli na samém
> > vrcholu Šumavy. Slunce rvalo a vzduch řídnul. Teď měly přijít ty táhlé
> > sjezdy, které snad slibovaly relaxaci a slastný odpočinek! Nestalo se
> tak.
> > Nebudu vás zdržovat popisem těchto částí závodu, možná si jen zkuste
> > představit jízdu prázdným korytem divoké řeky, ve sklonu vodopádu, do
> které
> > bouře nanesla kořeny, kusy stromů a lidských těl. Odvaha některých
borců
> > při sjezdech byla šokující,za řevu a řinčení součástek se řítili do
údolí,
> > zatímco já (a nebyl jsem sám) jsem vedl kolo dolů po srázu mezi stromy
a
> > kapradím, a střídavě si otíral krvácející rány a slzy. Sjezdy byly
> > proloženy prudkými stoupáními po podobném povrchu, kde již o cyklistice
> > nemohlo být ani řeči. Nevím,jak se ve sportovním slangu nazývá tlačení
> > kola do srázu. Jsem si ale jist, že mnohakilometrová chůze v
cyklistických
> > botách (pro necyklisty: střevíce s kusy ostrého železa přišroubovaného
k
> > podrážkám) nebude do budoucna patřit k mým oblíbeným kratochvílím.
Přišel
> > čas na další posun v taktice z "Dokončit" na "Přežít". Druhá
občerstvovací
> > stanice mne již uvítala bez větších nároků na umístění. Odhodil jsem
> > pomlácené a zabahněné kolo a spadl bezvládně do kádě s iontovým nápojem.
> > Přišla však nečekaná komplikace! Díky naprostému vyčerpání (Naprostému
?
> > Ó,jak jsem se pletl, byli jsme teprve na padesátém kilometru) žaludek
> > odmítal cokoliv přijmout! Při zvracení jsem ale koutkem oka zahlédl, že
v
> > předklonu či kleku je i mnoho spolubojovníků, to mne uklidnilo. Někteří
> > dokonce vypadali, že již nežijí, soudě podle polohy jejich těl a
> > křečovitých grimas obličejů. Asi 15 minut jsem poté ležel na zádech,
> občas
> > se napil, ublinkl, znovu napil, až jsem do sebe násilím vpravil něco
> > tekutiny. Na jídlo jsem si netroufl, tak jsem si alespoň nacpal do
> > propocené kapsy pár energetických gelů. Poslední fáze boje o život mohla
> > začít. Podle propočtů v této chvíli zbývalo necelých 30 km závodu.
Slovo
> > závod již používám ve velmi volném kontextu, neboť skuteční závodníci
byli
> > již v ten moment na stadionu, poslouchali zmíněné rockové kapely,
popíjeli
> > pivečko, a pozvolna se po vyhlášení vítězů všech kategorií rozjížděli do
> > svých domovů. My ostatní bojujíce o umístění ve třetí tisícovce jsme se
> > však dále rvali o život. Z 24 převodových stupňů mě fungovalo již jenom
> 8,
> > což však nehrálo roli, neboť při chůzi vedle kola přehazovačka Shimano
> > Ultegra často ke slovu nepřijde. Zadní brzda byla také již jenom pro
> > okrasu, což mne dále diskvalifikovalo i při sebemenších sjezdech. Přední
> > brzdu jsem totiž po čtyřech pádech levým loktem na šutry přestal
požívat.
> > Při krátké odpočinkové pauze (kterou jsem čerpal každých asi 500m) mě
> > letmý pohled na hodinky varoval, že odpolední tenis již nestihnu, neboť
> > jsem na trase už nějakých šest hodin. Očima jsem propaloval svůj
> > cyklometr, který jako jedna z mála věcí na mém kole z Tescoletáčku ještě
> > fungovala, a přes slzy odpočítával kilometry. Konečně!! 76 77 78 79?? Co
> > to? Kde je stadion? Hudba? Na 80. kilometru, uprostřed hlubokých
> > šumavských hvozdů mě došlo, že letáček byl pouhým propagačním trikem, a
že
> > organizátoři závodu vzdálenost pouze odhadli, s odchylkou plus minus
pár
> > kiláků, no a co?? V tu chvíli mně přešla chuť žít. Narval jsem do sebe
> > poslední odporný sladký gel a byl připraven každým metrem zkolabovat. Na
> > zhruba 83. kilometru jsem konečně v dálce uviděl polní cestu. A po ní i
> > silnici vinoucí se mezi domy v dáli! Na 85. kilometru byl definitivní
> > konec. Vklopýtal jsem, ne nejel jsem, neboť cílová rovinka byla opět do
> > kopce na stadion, ne nepodobný Venclovskému po jeho památném pokoření
> > průlivu. Rozdíl byl pouze v té změti trubek co jsem vláčel za sebou.
> > Nálepka "no pain-no gain" visíc z rámu volně flirtovala ve větru a já
> > věděl, že počet účastníků v příštím ročníku bude pouze 3499.
> >
> > Epilog
> >
> > Správný chlap má zkusit alespoň jednou v životě opravdovou bolest.
> Alespoň
> > se to tak říká. Ženy mají porod. My máme Krále Šumavy.
> >
Zobraziť komentár 30.05.2009 - 15:22:13
00
Toto uz je dost stare aj ked stale dobre ale stacil by link ako taketo necitatelne vlozenie :wink:
Zobraziť komentár 30.05.2009 - 17:58:27
00
Malá holčička se ráno probudí, přijde do kuchyně a tam vidí nahého chlapa: "Vy jste náš nový Babysitter?" On se zarazí a potom odpoví: "Ne, já jsem Váš nový Motherfucker."
Zobraziť komentár 30.05.2009 - 20:58:39
00
PRI POLICAJNÝCH SKÚŠKACH Príklad: 5-7+2=0 Vypočítal len jeden zo sedemdesiatich policajtov a tak od neho ostatný chceli aby im to vysvetlil na nejakom príklade. "Tak dobre vy K0K0Tl" hovorí fízel "dobre ma počúvajte! V autobuse ide 5 ľudí , 7 vystúpi , koľko ľudí musí nastúpiť aby v autobuse nikto nebol"
Zobraziť komentár 31.05.2009 - 10:50:35
00
Príde muž domov, vonku veľký lejak a povie manželke:
- Mám celkom premočené topánky!
- A prečo si močíš do topánok? - žena na to.

Vecer lezi muz v spalni na posteli a nadrzany caka na svoju manzelku
kym sa osprchuje a pride z kupelne za nim.
Ked vsak manzelka prechadza z kupelne do spalne podkne sa o prah dveri
a spadne. Muz hned vyskoci za nou a hovori:
"Milacik, nestalo sa ti nic? Ukaz ci tam nemas bobo, pod za mnou do
postielky zlatino, ja ti tam pofukam"
Potom sa vasnivo pomiluju a nasledne po sulozi manzelka vstane a ide
do kupelne aby sa znovu osprchovala.
Opat sa vsak podkne o prah dveri, spadne na zem a manzel jej hovori:
"Ale je toto mozne? ***** smatlava!!"

Dvaja rybári chytajú ryby a zrazu jeden z nich vytiahne morskú pannu.
Chvíľu si ju prezerá a potom ju hodí naspäť do vody. "Prečo?" pýta sa
prvý. "A ako?" odpovie druhý.

V piatok odchádzam do prírody, na svieži vzduch a v nedeľu sa vraciam
z tej ***** záhrady...

Ako informuje svetová odborná archeologická tlač, americkým geológom -
naftárom sa nedávno podaril veľmi zvláštny, mimoriadne nezvyčajný
objav:
Nad obrovskými zásobami americkej ropy objavili akúsi neznámu arabskú krajinu.

Čo poviete žene s modrinami pod obidvoma očami? Nič. Už jej bolo
povedané dva krát

Na diskoteke oslovi mladenec dievcinu:
- Ahoj, nejdes tancovat?
- Ano, rada. Odpovie dievcina.
- Tak frisko bez, nemam si kde sadnut.

Janko sa pri kúpaní hrá so svojim vtáčikom, keď sa odrazu spýta mamy:
- Mami, na čo všetko je toto?
- Na cikanie! - prečo sa pýtaš?
- Lebo minulý týždeň som videl, ako ocko s tým čistil našej susede zuby!

Vlhne vám dom?
Zavolajte si firmu!
Vlhne vám žena?
Prídem osobne.

Príde policajt do drogérie kúpiť si dezodorant.
Predavačka sa pýta:
- Chcete guľkový?
- Nie, pod pazuchy!
Zobraziť komentár 01.06.2009 - 08:16:37
00
Ad: Kráľ Šumavy

..opäť si nekonečne lámem hlavu, čo mal ten maník za hybridbajk...keď to malo Ultegru :mrgreen: ..a ešte z Tesca... :lol:
Zobraziť komentár 01.06.2009 - 09:29:16
00
Test priateľstva

Veľmi jednoduché !!!

Zavri manželku a psa na hodinku do kufra auta ... a potom ich pusť.
Uvidíš kto z nich bude mať radosť, že ťa vidí !!!
:P
Zobraziť komentár 01.06.2009 - 10:43:22
00
Bezpečnostní pásy

Někdo si může myslet, že je to vtip, ale…
Evropská rada bezpečnosti silnic a dálnic provedla rozsáhlé testování nových bezpečnostních pásů.
Výsledky potvrdily, že nehodovost se může snížit až o 45 %, když je pás správně používaný.


Správné použití je na ilustračním obrázku.

Prílohy:

pasy.png
pasy.png 337.76 KiB Otvoriť v novom okne thumb_up0thumb_down

Zobraziť komentár 01.06.2009 - 15:09:50
00
Toto uz je dost stare aj ked stale dobre ale stacil by link ako taketo necitatelne vlozenie :wink:


Hladal som to z inych dovodov, ale ked uz som nasiel
http://www.kpo.cz/dokument/kral_sumavy.htm
Zobraziť komentár 01.06.2009 - 20:20:43
00
Záhorák hovorí svojej žene: "Očúvaj stará, blížá sa ty

svátky, kúpime svinu, zabijeme, budú jitrnicky, klobáse, krvavnice".

Zrazu sa otočí, ***** synovi po papuli, ten padne zo stoličky.

Žena sa ho pýta: "Nááááá co robíš, šak ti nic nespraviu"?!

"Už ho vidzím *****, jak to žere bez chleba"!
Zobraziť komentár 02.06.2009 - 10:42:16
00
de1mos: :lol:
Zobraziť komentár 02.06.2009 - 19:54:14
00
http://www.stupidvideos.com/video/just_plain_stupid/Japanese_Bruce_Willis/#37139
tak toto uz co je :D
Zobraziť komentár 02.06.2009 - 20:00:45
00
Skoro mi ubehlo :lol:
Zobraziť komentár 02.06.2009 - 22:11:13
00
:mrgreen:
Zobraziť komentár 02.06.2009 - 23:07:18
00
Nákladiak vezúci náklad kolkových gulí zastavil dvom cigánskym stopárom.
Vodič hovorí, že ich rád zoberie, len budú musieť byť vzadu s guľami.
Neprekáža im to, teda nasadnú. O pár kilometrov nákladiak zastavia
policajti a kontrolujú jeho nákladný priestor. Po krátkej prehliadke
policajt zabuchne dvere a povie vodičovi nákladiaku, nech ukončí
cestu tak rýchlo, ako môže. Potom hlási vysielačkou nadriadenému:
"Vaším smerom ide nákladiak, vyveďte ho k hraniciam a potom čo najrýchlejšie von zo štátu!"
"A prečo? Čo také strašné sa deje?" pýta sa náčelník.
"Čo sa deje? Hneď vám poviem, čo také sa deje! ....Ten nákladiak vezie náklad cigánskych vajec a dvaja z nich sa už vyliahli!"
Zobraziť komentár 03.06.2009 - 08:49:28
00

Výber z produktov

Prejsť do shopu
keyboard_arrow_up