21. tisková zpráva, 21. 7. 2015Limuzína v cíliExtrémní dobrodružství závodu ISOMA 1000 Miles Adventure v podvečerních hodinách ukončili i jezdci na tandemovém kole Lukáš Kopecký a Milan Panzer. V historii závodu jsou to první bikeři, kteří překonali tuto trasu nejtěžšími terény Čech a Slovenska na dvojkole a zvládli ji za 15 dnů. Jejich kolo bylo některými spoluzávodníky pro svoji délku nazváno limuzínou.
Tandemáci jsou príma kluci, září štěstím a stejně tak jejich manželky, které jsou na ně náležitě hrdé. A mají proč, na tandemu to zpočátku vypadalo jako ještě větší nesmysl než na koloběžce. A možná to tak i bylo. Kluci se s tím poprali ale neskutečně. Občas se dostávali s dlouhým kolem do úzkých, nešlo s ním projít, nešlo vytáhnout do srázu, zvlášť když za sebou měli vozíček. Ten se jim ale na trase rozlomil a museli se ho zbavit, což prý bylo jejich štěstí. Nejhorší zážitek z trasy pro ně představoval Nordkap. Na otázku, jestli spolu budou kamarádit i po „Mílích“, odpovídají: Jasně, byli jsme celou dobu v pohodě, „rodinná krize“ nastala trochu právě jen na Nordkapu. Během závodu je potkaly čtyři nejtěžší momenty. Fyzické dno hned na začátku – průjem a horečka. Druhý moment: Rozlomenej
vozík – museli se ho zbavit včetně bagáže, pak ale zjistili, že to bylo štěstí. S ním by nedojeli. Utržený ořech u
náboje 2x, jednou spravený, podruhé celé nové zadní kolo. Běžné opravy kola ani nepočítali – brzdový kotouč, destičky, celkem 16 drátů, podsedlový šroub, plášť, rychloupínák a plno dalších. To, co se jim líbilo, byl singltrek u Nového Města pod Smrkem.
Čechy byly těžší, Slovensko hezčí. Podle kluků jsou těžké bikové pasáže jen těžké. To je v pohodě. Když se ale objeví úseky, co nejdou projet, tam se lidi prý lámou a vzdávají. Do pelotonu během závodu někdo z nutnosti vnesl silnou konopnou mast, která kolovala mezi mílařema. Dostala se i k tandemákům. Lukáš si ji jako poslední záchranu namazal v silné vrstvě na zadek. Ráno měl pocit, že má dvě hlavy a ta menší se mu bimbala v té větší, a tím trpěl celý sjezd z Výrovky do Špindlu. Prasklo jim při tom 6 drátů v předním kole a přišlo mu to legrační – ale jen dokud nezmizely účinky.
Účastníkům, co jedou poprvé „Míle“ většinou připadají neskutečně těžké. Ti, co jeli i vloni, se naopak shodnou, že proti loňsku to bylo díky suchu daleko víc v pohodě.
Po dojezdu většina kluků zůstala a tráví společný příjemný večer v kuchyni v chaloupce. Nikomu se nechce spát, jsou stále plni adrenalinu. Únava je sice dožene, dnes to ale ještě určitě nebude.
22. tisková zpráva, 22. 7. 20151000 mil - Dovolená plná adrenalinuZávod ISOMA 1000 Miles Adventure se pomalu blíží ke konci. Na trase zbývá jen 14 závodníků a z toho ještě během noci snad cílový oblouk protne pět mílařů. Další den pak očekáváme prvního chodce Vlastimila Dvořáčka v cíli 1000 mil.
Ve Skalné vládne už větší pohoda a klid. I tam je poznat, jak se dny tohoto závodu krátí. Když ráno organizační tým spolu s Honzou Kopkou vstávají, většina závodníků je už pryč. I přes večerní posezení vedle kachlových kamen v útulné chaloupce mizí po páté hodině ranní. Mílařský režim jim stále funguje a bude setrvačností fungovat pravděpodobně ještě pár dnů, než si organismus všimne, že už nikam dál nemusí a v hlavě se sám přestaví do normálního režimu. V tu chvíli psychika povolí a teprve pak propadnou do stavu vyčerpání. Ale i prázdnoty a bude jim chybět ten neustálý přísun intenzivních prožitků a vysoká hladina adrenalinu. Je to běžný proces, kterému se říká kulturní šok.
Ale pro všechny mílaře, ať už absolvovali 500 nebo 1000 mil, to byla extrémní dovolená plná dobrodružství. Na tu se nezapomíná.
ja som zdrhol? ja, že vám dvom sa nechcelo čakať a išli ste popredu, tak som vás chcel dobehnúť - biky som si samozrejme nevšimol 
veď mi bolo aj divné, že by ste šli až takým vysokým tempom, keďže som vás vôbec nevidel... mal som v pláne prejsť to s tých Kľačian cez horu a zbehnúť na hlavnú cestu smerom do Liptovskej Lužnej (nech som mohol ísť na druhý deň hneď na stúpanie na Ráztocké sedlo) čo sa mi nakoniec aj podarilo, ale bol to dosť veľký risk... zbehol som to skoro až za tmy, pričom som asi 2x zle odbočil (asi pol hodinu som sa zdržal tým, že som to tlačil po žltej na Prednú Maguru 
), ešte som medzitým dostal slušný hlaďák... nakoniec som sa dolu pripojil k jednému čechovi a spali sme pri tých chatkách, kde už bolo ďalších cca 8 míliarov (napr. aj tá baba, čo došla F1000 chvíľu po tebe)
je pravda, že ten cross ma trochu limitoval, najmä v zjazdoch... s Davidom som sa rozprával na F500-ke ráno, keď som šiel na vlak do Brannej... mal niečo s brzdami, tak to tam riešil a tiež sa pýtal, kde si... mysleli sme, že si už min. pár hodín pred nami...
