Príbehy účastníkov Craft 1000 Miles Adventure 2013 - Honza Fryc

Nějakou příhodu? No nejvíce si pamatuju opravdu ty, kdy mi bylo nejhůř a to bylo dvakrát - jednou asi 100 km před cílem. Den před tím jsem chtěl dojet do Děčína tam přespat někde v posteli abych byl fit a další den to narvat do cíle.

Jenomže před Děčínem jsem už chytl tmu, doplatil na svou slabou světelnou vybavenost a ztratil se v lese. Musel jsem tedy přespat tam a asi jsem trochu prochlad, protože druhý den jsem byl absolutně bez "šťávy" a tak o závěrečném spurtu do cíle nemohla být řeč. Už ráno se kolem mě prohnali tři závodníci což na psychice nepřidá... Nicméně jsem i přes krizi se snažil konstantně jet dál. Poprvé za celé míle jsem si musel po obědě trochu prospat. Večer jsem dorazil do Kovářské v Krušných horách a musel vzít penzion. Do cíle bylo sice jen 100 km ale byl jsem úplně na dně asi jako nikdy předtím. Ten večer jsem jako vždy psal SMS do kanceláře závodu o své poloze, ale poslal jí Bůh ví kam. " title=", prostě konec. V hospodě jsem si objednal těstoviny a pivo, ani jednou jsem nedojedl resp, nedopil a při placení kartou na baru jsem po zadání pin kódu, ve chvíli kdy se ověřovala operace na chvilku usnul...no hrozný " title="

Ještě horší to asi bylo po překonání hranic do ČR. Hodně mě brali úpony na kolenech, po přejetí do Čech jsem tedy objel pár lékáren, nakoupil mastičky, náplasti proti bolesti a tejpovací pásku. Za Luhačovicema se bolest tak vystupňovala, že jsem jednak nemohl jet do kopce - musel jsem jít pěšky a navíc začít zobat Brufeny, který stejně nepomohl. V jednom kopci jsem pak už po druhé v závodě ztratil šroubek z kufru u tretry. Bylo to zrovna v poledním žáru, kousali mě hovada, pálili kopřivy a já hledal šroubek na cestě a nemohl pořádně ohnout hnáty jak mě bolely úpony. V tu chvíli jsem fakt přemýšlel jak by bylo jednoduchý sjet z kopce do Luhačovic a jet vlakem domů... asi 15 minut jsem tam seděl, snažil se uklidnit a racionálně situaci vyhodnotit... a nakonec pokračoval (a šroubek našel) " title="

No neni to nic dramatického ale v těchto chvílich mi bylo opravdu jak se říká ouvej. Po závodě se mě Honza Kopka ptal jestli si myslím, že mě to někam posunulo. V té chvíli jsem mu nebyl schopen odpovědět jestli jo, nebo ne. Ale teď, když nad tím přemýšlím, tak to musí posunout úplně každého kdo se toho účastnil....

Honza Fryc, Neratovice (10 dní 19 hodín, 20. miesto)