Tu je Petrov report k vitaznemu triatlonu v Himalajach
"HimalayanXtri: 1. místo, 16:51:26
Na tento závod jsem se začal připravovat od jeho oznámení před 5 lety.
Nejtěžší triatlon na světě je prostě neodolatelné lákadlo.
Dva ročníky zastavil covid (ten druhý dokonce teprve týden před odletem) a vloni jsem první ročník dokončil po zmatcích se značením trati maratonu na třetím místě.
Plavání ve tmě jsem si tentokrát pohlídal, držel se na dohled osvětleného vedoucího kajaku a vodu jsem opouštěl v čelní skupině.
Kolo letos začínalo prudkým stoupáním (úseky až 22 %) po „cyklokrosové“ pasáži, a tak bylo hodně důležité se na úvod nezavařit. Po chvíli jsem se propadl asi o 4. pozice. Na tuto variantu trati opravdu nebylo TT kolo úplně ideální. Výhledy na okolní osmitisícovky byly nádherné, ale jasná obloha slibovala tropickou výheň, což se zanedlouho stalo skutečností (35 °C). Pohyboval jsem se mezi 2. a 5. místem,
galusky vydržely všechny terénní nástrahy a do depa jsem přijel úplně zavařený na 3. pozici v minutových odstupech od Švýcara a Brita, který mě vloni porazil na Patagonmanovi. Na vedoucího Itala jsem ztrácel jen 6 minut, což jsem považoval za drobný a nepodstatný detail. Vedro ale neustávalo, a tak jsem si to v úvodních kilometrech stoupání dál „užíval“ a Itala s jeho support běžcem jsem doběhl až po 2 hodinách. K mému překvapení byli schopni na můj nástup do čela reagovat a následující 3,5 hodiny probíhala neskutečná bitva, ve které jsem opakovaně nastupoval a odolával jejich útokům. Soupeřům za námi jsme se začali hodně vzdalovat a bylo jasné, že to bude jen mezi námi. S přibývající nadmořskou výškou bylo vidět, že jim těžkne krok o něco více než mě, a v závěrečném stoupání na otočku ve 4000 m v mokrém sněhu a teplotách kolem nuly jsem se utrhl asi o 2 minuty (po 13,5 hodinách závodu). To mě nakoplo a zkusil jsem to zpátky pustit naplno s gravitací. Po 3 vyváleních ve sněhu jsem to trochu zklidnil, ale i tak se mi podařilo zmizet soupeřům z dohledu. S klesající výškou, přibývajícím kyslíkem, rostoucí teplotou a náskokem jsem se začal cítit opět silnější a těch pár úseků, kde se dalo běžet opravdu rychle jsem běžel opravdu rychle. Krátce po setmění jsem asi 10 km před cílem potkal svého supporta Tomáše Dimtera (díky za skvělý
servis po celý den!!!) a společně jsem si tak mohli posvítit na nejkrkolomnější sestup z Dur Kharky (spíše lezení s kilometry kolem 20 min). To už se spustila tropická bouře a oblohu křižovaly nádherné blesky. Neměli jsme informace, jak to vypadá za námi, a tak jsme se snažili rvát to až do cíle naplno a jen občas kontrolovali, zda se za námi neobjeví nějaká čelovka…
Podařilo se! Těsně před cílem bouře ustala a mohli jsme si cíl užít naplno."